Ano, jistě nejsou desetihodinové promluvy zvykem, je to obstrukční praktika, kterou ale v minulosti dobře ovládali nejen poslanci dnešní opozice – SPD a zčásti ANO, ale i opozic někdejších, nejčastěji to bylo patrné u socdem a ODS. A vždy jste slyšeli z tábora koaličníků, proti nimž byly obstrukce namířeny, jak je to nemravné a jak to plýtvá penězi daňových poplatníků atd. Argumentace byla vždy stejná, jen účelově využitá jednou tím, jindy oným. Jiný rozdíl nenajdete.

Jenomže v tom je přece podstata demokracie: zvolený zástupce lidu má právo sdělovat svoje názory, tím spíše, jsou-li nekonformní s těmi vládnoucími a oficiálně prosazovanými koaliční parlamentní většinou. Opozice mnoho jiných nástrojů k vyjádření nemá. A teď už ani tento. Koaliční většina okrouhala jednací řád tak, aby znemožnil neomezené výstupy řečníků. To je ten svrchu zmíněný kousek svobody, jehož odebráním zmizela svoboda celá. O našem Parlamentu, tedy aspoň jeho jedné komoře, můžeme směle říci, že je to prostor diktatury většiny nad menšinou. A – o bizarnost více – tato většina ani nevyhrála volby, jen se účelově slepila, aby vyřadila z politické soutěže skutečného vítěze voleb, jímž bylo hnutí ANO.

Takže ano, pokud jsme se ještě konejšili tím, že naše svobody jsou opřeny o ústavu a Parlament, dneškem na to zapomeňme. Zhruba to je také jeden ze závěrů, který vyplynul z dalšího, již sedmnáctého dílu cyklu Vladimíra Franty a Petra Žantovského s názvem O lecčems a mnohém na YouTube.