Filip Smoljak dlouhodobě poukazuje zejména na finanční transakce divadla s divadelní agenturou ECHO, kterou založil někdejší provozní šéf divadla Václav Kotek a po jeho smrti v roce 2019 ji převzala jeho manželka Alena Kotková a syn Vojtěch Kotek, známý filmový herec a režisér (který v Divadle Járy Cimrmana také vystupuje).
Smoljak upozorňuje, že do agentury jsou vyváděny téměř všechny prostředky z divadla, a ta následně po odečtení provize zpětně vyplácí herce a technický personál, kteří s ní mají uzavřené smlouvy. Již dříve Smoljak tvrdil, že při těchto transakcích (do kterých měly být zapojeny ještě jiné firmy) má docházet k finančním machinacím, na kterých vydělávali zejména Václav Kotek a Zdeněk Svěrák jako umělecký šéf divadla.
Nejsledovanější soud Smoljak vedl o podíl z autorských tantiém za cimrmanovské hry. Autoři totiž podle autorského zákona mají nárok na svůj podíl ze zisku každého představení. V případě cimrmanovských her činil tento podíl 12 procent, Smoljak požadoval, aby byl zvýšen na 14,5 procenta.
Již dříve Smoljak uvedl, že výnos z jednoho představení Cimrmanů činí zhruba 100 tisíc korun. Přitom za měsíc odehrávalo divadlo před pandemií přibližně 20 představení, v dřívějších letech ještě více. Měsíční výnos ze vstupného byl tedy až do loňského ledna kolem dvou milionů korun.
Z tohoto výnosu dostávají určité procento autoři či jejich dědicové. Filip Smoljak v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz tvrdil, že on dostává podíl pouze z 12 procent, zatímco jeho sourozenci, kteří se Zdeňkem Svěrákem spolupracují, dostávají již nyní 14,5 procenta.
Navíc prý Zdeněk Svěrák poté, kdy Filip Smoljak dal věc k soudu, pozastavil vyplácení jeho podílu a k tomu mu měl Svěrák vzkázat, ať se neopovažuje vstoupit do divadla, jinak ho nechá vyvést.
Je snadné si dopočítat, o jakých částkách se bavíme. Zdeněk Svěrák by si měl měsíčně na autorských tantiémách za představení přijít na zhruba 140 tisíc korun, Smoljakovi dědicové si dělí stejnou částku.
Smoljak naznačuje, že Svěrákovi z pozice uměleckého šéfa divadla více vyhovuje, aby byl podíl co nejnižší, protože více zbude na provoz divadla, na kterém je také hmotně zainteresován. Proto Svěrákův argument (dle Smoljakových smluv), vytahoval u soudu jakési neprokazatelné dohody mezi Zdeňkem Svěrákem a zemřelým Ladislavem Smoljakem, že by autorský podíl měl být jen mezi 10–12 procenty.
Filip Smoljak také připomíná, že kromě divadla má Zdeněk Svěrák jako populární autor příjmy také z vysílání svých filmů, ze svých knih, desek s nahrávkami a v neposlední řadě také autorské honoráře od OSA za písničky, ke kterým napsal texty. Jak Filip Smoljak vzpomněl, tato agentura se kdysi chlubila, že Zdeněk Svěrák patří k nejlépe placeným textařům.
Smoljak smutně poznamenává, že ačkoliv Zdeněk Svěrák získává každý měsíc částky ve statisících, je prý „symbolem skrblictví a megalomanství“. V několika rozhovorech s určitou nadsázkou poznamenal, že když Zdeněk Svěrák musí někomu něco zaplatit, potřebuje pak večer prášek na spaní.
Majetkové spory podle něj vedly k lidskému odcizení autorského tandemu Smoljak–Svěrák už za života jeho otce. V rozhovoru pro Primu CNN k tomu zmínil kauzu jejich společné chalupy v Růžkových Lhoticích.
SMOLJAK O SVĚRÁKOVI NA CNN PRIMA
Zdeněk Svěrák tento příběh, který vedl ke vzniku jejich filmu Na samotě u lesa, vyprávěl tak (například i ve filmu Tatínek, který o něm natočil jeho syn), že chalupu si koupili za účelem společného psaní, ale postupem času jim byla malá a soužití dvou početných rodin přinášelo problémy. Proto Ladislav Smoljak, který pro sebe a svou druhou manželku stavěl dům v Černošicích a potřeboval peníze, svou polovinu Svěrákovi prodal.
Jenže Filip Smoljak doplnil podrobnosti, jak tento „prodej“ probíhal. „Smoljak chtěl Svěrákovi prodat svou polovinu za férovou cenu posvěcenou znalcem. Svěrák však chtěl kupovat značně pod cenou a udělal doslova vše, aby tu polovinu levně získal. Navíc o této události zalhal v dokumentu Tatínek, který režíroval jeho syn,“ popsal důvod, pro který se dlouholetí spolupracovníci lidsky zcela rozešli.
Zdeněk Svěrák začal točit filmy se svým synem Janem, Ladislav Smoljak si vytvořil vlastní divadelní projekt Studio Láďa, v divadle spolu ve většině her alternovali stejnou roli, takže se nepotkávali a vzájemná spolupráce se zredukovala na psaní divadelních her.
Když Ladislav Smoljak v roce 2010 zemřel, Zdeněk Svěrák pohnutě vykládal do televizní kamery „počítám se mezi pozůstalé“. Poté se Smoljakovými potomky založil firmu Smoljak–Svěrák s.r.o., která podle Filipa Smoljaka měla fungovat jako prostředník dalších uměleckých a vydavatelských aktivit zavedené značky. Šlo například o vydávání nahrávek cimrmanovských představení, reedice jejich filmů, a další věci, ze kterých měly Svěrákovi a Smoljakovým dědicům plynout autorské příjmy.
Jenže v roce 2015 Filip Smoljak zjistil, že Jan Svěrák, syn Zdeňka Svěráka, uzavřel za společnost Smoljak–Svěrák s.r.o. celkem významnou a nepříliš výhodnou smlouvu se společností Biograf Jan Svěrák. Tato smlouva byla podle Smoljaka pozoruhodná nejen tím, že na ní byl za obě strany podepsaný stejný Jan Svěrák, ale především faktem, že za společnost Smoljak–Svěrák s.r.o. neměl Svěrákův syn vůbec oprávnění jednat a podepisovat smlouvy. Smoljakovo tvrzení potvrzuje i obchodní rejstřík, podle kterého Jan Svěrák skutečně nikdy nebyl statutárním orgánem této firmy. Filip Smoljak proti tomu protestoval, což mu prý oba Svěrákové nikdy nezapomněli.
JAK PROBÍHALA NÁSLEDUJÍCÍ VALNÁ HROMADA FIRMY
O rok později měla „válka“ vypuknout naplno, když Filip Smoljak napsal Zdeňku Svěrákovi dopis, ve kterém mu navrhoval, aby Divadlo Járy Cimrmana, finančně velmi úspěšné, dalo své hry bezplatně k dispozici na internetové platformě YouTube.
„Velice mě však překvapila Zdeňkova prudká reakce. Už v první větě formuloval odpověď takto: „Píšeš mi sice v přátelském duchu, ale asi si ani neuvědomuješ, jak hluboký příkop jsi mezi námi vybagroval.“ A tak dále. Všechno by se prý mělo odměňovat a já jsem populista a zklamal jsem ho a o tátovo dílo jsem se nijak nezasloužil a poškozuji ho...“ popsal další dění.
A od té chvíle se táhnou jejich spory. Smoljak se začal o hospodaření divadla více zajímat a občas se nestačil divit. V roce 2017 se slavilo padesát let činnosti divadla, což bylo spojeno s řadou akcí. A Smoljak nevěřícně zíral, jak si na těchto akcích zhruba milion korun „přihrál“ výše zmíněný Václav Kotek ve dvojroli provozního ředitele divadla a ředitele zastupující agentury ECHO.
Kotek například sám bez souhlasu Smoljakových potomků prodal práva na vysílání her Českému rozhlasu (což nepravomocně potvrdil i soud), nebo si „odklonil“ na svůj účet 100 tisíc korun za jediné slavnostní představení v Tanvaldu.
„Takové případy, kdy se Svěrákův manažer obohatil na náš nebo jen na můj účet, se začaly množit a mám podezření, že se tak děje na pokyn samotného Svěráka, který mě už v roce 2016 vyzval, abych odklonil svoje peníze na jiný účet, že prý zažiju dobrý pocit. Ano, vzor mravnosti českého národa používá slovo ‚odklonit‘,“ popisuje Filip Smoljak.
Zajímavé také podle něj je, že pánové Kotek a Svěrák sdílejí stejného advokáta JUDr. Vyskočila. Smoljak s ním zažil různé pozoruhodné zážitky, třeba když se před ním snažil utajit některé pasáže smlouvy mezi agenturou ECHO a Českým rozhlasem.
I po smrti Václava Kotka prý tato praxe pokračuje. „Takzvaný oficiální kanál Járy Cimrmana běžel až do loňského června se Svěrákovým souhlasem a zisk z reklamy šel všem oprávněným osobám kromě mě. A další a další případy se množily. Kolekce vinylových desek vydavatelství Supraphon vydaná bez licence. Moji sourozenci dostali každý 50 tisíc, já ani korunu. Turné anglicky mluvícího souboru Cimrman English Theatre v USA bez licence. A tak dále,“ jmenoval Filip Smoljak.
Tři Smoljakovi sourozenci se na sporech nepodílejí, podle Filipa Smoljaka mají s divadlem „dohodu“.
„Jednou z odpovědí je dopis, který jsem dostal od sestry Kateřiny. Píše v něm, že se mnou souhlasí v tom, že se Svěrákův manažer Václav Kotek patrně dopouští protiprávního jednání, ale že se proti němu bojí postavit, protože by to znamenalo střet se Svěrákem. Takže se sice můžeme bránit, ale nesmíme jít proti Kotkovi. Odvodil jsem si z toho, že ji někdo hodně silně tlačí ke zdi,“ popsal.
Jiný případ je podle něj jeho bratr, senátor David Smoljak. Ten podle něj má se Svěrákem „dohodu“ o vzájemné podpoře, která má obnášet měsíční „apanáž“ 10 tisíc korun nebo podporu jeho politických aktivit. David Smoljak je od roku 2019 senátorem za Prahu 9 a Zdeněk Svěrák jej v obou kampaních velmi aktivně podporoval.
Tři miliony z veřejných peněz pro divadlo, které nehraje
V roce 2018 před komunálními volbami podporoval společnou kandidátku TOP 09 a STAN, vedenou Jiřím Ptáčkem. „Na Jiřím Ptáčkovi je mi sympatické hlavně to, že je to žižkovský skaut,“ vykládal do kamery před divadlem. O něm v šotu prohlásil, že „patří Praze 3“.
Tato věta je celkem zásadní informací. Je v ní totiž obsaženo, že divadlo, které na vstupném vydělávalo před pandemií každý měsíc přibližně dva miliony a další miliony ročně dostává na sponzorských darech (jeho dotováním se otevřeně chlubí například společnost PPF), je ve skutečnosti příspěvkovou organizací třetího městského obvodu, placenou z peněz daňových poplatníků.
Například na rok 2020 mělo ještě před pandemií schváleno jako „neinvestiční příspěvek na provoz od zřizovatele“ částku 3 220 000 korun.
Na další roky pak má „předschváleny“ částky v rozmezí od 4 271 900 (v roce 2021) do 5 076 900 (v roce 2025)
Psali jsme:
Samo Divadlo Járy Cimrmana, jak Filip Smoljak upozorňoval dokonce i zastupitele Prahy 3 na jejich jednání, je jen schránkou bez právní subjektivity. Příspěvková organizace Prahy 3 se jmenuje Žižkovské divadlo Járy Cimrmana a ta prostory divadla pronajímá různým souborům na jejich představení. Včetně Svěrákova souboru, který přitom má v divadle uskladněné kostýmy, hraje tam většinu představení a reálně ŽDJC využívá jako svou „domovskou“ scénu. Ředitelkou příspěvkové organizace Prahy 3 je navíc paní Jana Rumlenová, manželka Genadije Rumleny, jednoho z členů hereckého souboru Cimrmanů. Jde tedy pouze o formální oddělení souboru od budovy.
Proč k tomuto oddělení došlo? Určitým návodem může být informace, že na představení Divadla Járy Cimrmana neuzavírá smlouvu se ŽDJC toto divadlo, ale nám již dobře známá divadelní agentura ECHO rodiny Kotkových.
SMOLJAKOVO VYSTOUPENÍ NA ZASTUPITELSTVU
Více než tři miliony korun z veřejného rozpočtu tedy dostává divadlo, které nemá vlastní soubor, pouze se „pronajímá“ jiným subjektům. A to od zastupitelstva vedeného starostou Ptáčkem, kterého Zdeněk Svěrák před volbami vehementně podporoval.
I tomu se Filip Smoljak v rozhovoru pro Primu velmi diví. „Divadlo, které bylo, je a vždy bude absolutně vyprodané, divadlo, které prodává vstupenky za 500 i 1000 korun, potřebuje několikamilionovou dotaci od města? Na co? Na elektřinu, aby bylo možné herce dvakrát tak dobře nasvítit? Tohle divadlo má minimální provozní náklady. Vím to moc dobře, protože jsem v něm tři roky pracoval jako technik. Nejvýznamnější část výnosů jde na herecké honoráře a provizi agentury rodiny Kotkovy“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
