Pavel Rychetský se jako ten, kdo se v minulosti podílel na formulaci zahraničních vztahů, vyjádřil nejprve k tomu, kde podle něj stála Francie v minulosti a kde stojí teď. „Pro mě byla Francie vždycky srdeční záležitost, už jako dítě. Pro mě Tři mušketýři nebo verneovky přestavovali to okno do světa a do kultury. Pro naši zemi Francie historicky, když si uvědomíme, dali jsme my Francii Kunderu. Není to jenom otázka Kundery, je to celá řada osobností, kdyby Jan Zrzavý nemohl ve Francii působit jako malíř, byli bychom ochuzeni o spoustu krásných jeho děl, takže říkám, pro mě Francie byla vždycky srdeční záležitost. My jsme s manželkou měli ve zvyku každý rok do Paříže a do Francie zajet, máme tam přátele, máme tam příbuzné dokonce,“ začal zeširoka Rychetský. 

Ale poté se již vyjádřil k tomu, kde vidí Francii v rámci vějíře české diplomacie. „Na první místo kladu skutečnost, že jsme společně členy Severoatlantické aliance a Evropské unie. V rámci těchto seskupení je Francie pro nás blízká. Podle mého soudu skutečně svým způsobem, dalo by se říci psychologicky, že prostě přes tu geografickou vzdálenost francouzská kultura dlouhodobě, historicky, ovlivňovala naši kulturu, naše mladé generace a já předpokládám, že zčásti i my jsme dokázali tímto způsobem být vnímáni francouzskou veřejností nebo přinejmenším tou francouzskou kulturou. Vedle těch vztahů multilaterárních, které mají samozřejmě prioritu, jsem velice rád, že zůstalo pevné pouto, i to bilaterální mezi naší zemí a Francouzskou republikou, potvrzené právě současnou návštěvou prezidenta Macrona. Nehledáme strategického partnera, je to spíš srdeční partner, je to partner, který svým způsobem propojoval naše kultury historicky po dlouhá desetiletí, ne-li staletí,“ řekl.