Že vyháníme Romy? Starosta: Zde je pravda. 10 dětí, pracovat nebude. Mejdan do rána. Co v Respektu nebylo

29. 6. 2020 6:47

„Rasový přehled? Teď jsem k němu donucen... skandální… h*vno jako vizitka,“ tak reagoval starosta Rotavy na reportáž Respektu, která obec vykreslila jako místo, odkud nelidsky vyhánějí Romy. Novinářka podle některých názorů dorazila už s cílem udělat z města hnízdo rasistů. Mluví o tom i majitel penzionu, který ji ubytoval. Jakou roli v příběhu hraje Člověk v tísni? Takovou nálož odsouzení dosud facebookový profil magazínu asi nezažil.

Že vyháníme Romy? Starosta: Zde je pravda. 10 dětí, pracovat nebude. Mejdan do rána. Co v Respektu nebylo
Foto: rep, hns
Popisek: Romové, ilustrační foto
reklama

Šlápli vedle, nebo do vosího hnízda?

Anketa

Postupuje vláda proti šíření koronaviru SARS CoV-2 správně? (Ptáme se od 29.6.2020)

88%
12%
hlasovalo: 6100 lidí

Týdeník, který se profiluje jako „liberální médium“, podle rotavských obyvatel šlápl hodně vedle. Jde o rozsáhlý příspěvek z posledního vydání, nazvaný „Pomůžu ti zmizet“, s podtitulem „Sudetská obec Rotava vyhání Romy z hranic města a vysvětluje, proč to jinak nejde“. V textu se totiž například píše:

Procházka městem přinese jména dalších nedávno „zmizelých“ romských rodin, které město vytáhlo z náruče obchodníků s chudobou: odkoupilo střechu nad jejich hlavou, ale vzápětí je z města vyhodilo pryč. To, co zdálky vypadá jako záblesk vstřícnosti, dostává při bližším pohledu docela jiné kontury. Rotava našla nový způsob, jak své romské obyvatele bez náhrady zbavit domova a vytlačit je do okolních měst. (…) „Byli tady už z radnice i s policajtama, že na nás dají žalobu, jestli hned neodejdeme…“

Novinářku Respektu ubytoval v sousedním městě majitel Penzionu v Horách Imrich Fél. S autorkou o problematice osobně hovořil a svůj dojem z rozhovoru s ní popsal takto: „Můj názor není nějak radikální, ale i tak jí nebyl příjemný. Na reportáž hledala asi jen lidi, kteří byli blízcí hlavně jejímu názoru,“ míní třicetiletý Rotavák, který ženě prý popsal měnící se situaci od jeho dětských let až po „neudržitelnou současnost“.

„Z našeho rozhovoru bylo znát, že je nakloněná spíše té druhé straně a o názor slušných, tvořících štědrý sociální systém, nestojí,“ uvedl ještě Fél.

Anketa

Jsou Romové oběťmi české společnosti?

1%
99%
hlasovalo: 17694 lidí

„Tak jsem si to všechno prohlídl, přečetl a jsem zděšen. Jako jediní rasisti v této kauze se chová redakce Respektu. To bych teda nečekal,“ napsal přímo na profil Respektu Martin Ondra.

Rasový přehled? „Než aby se tam vrátila, ať ji prý radši zastřelím.“

Starosta Rotavy Michal Červenka označil reportáž za skandální. „Rotava vyhání Romy? Nikdy by mě nenapadlo si vést ‚rasovou‘ statistiku, ale kvůli věčným útokům, že rozlišujeme podle etnika, jsem byl těmi, kteří proti takovému rozlišování bojují, donucen si takový přehled udělat! Není to paradox?!“ uvedl poté, co se mu periodikum dostalo do rukou.

Podle jeho vyjádření v městských bytech bydlí – naprosto v pohodě a bez problémů – mnoho romských rodin, kterým jsou normálně prodlužovány nájemní smlouvy. „Za dobu našeho vedení bylo schváleno přidělení městského bytu 14 romským žadatelům. Pod městem během té doby pracuje nebo pracovalo na různou formu pracovního poměru 22 romských pracovníků,“ upřesnil a neodpustil si:

„Žádný reportér doposud nepřijel, když jsme kvůli problémům neprodloužili nájemní smlouvy bílým nájemníkům, když jim byla z důvodu hrubého porušení nájemní smlouvy tato smlouva ukončena nebo jim nebyl byt na základě žádosti přidělen. Stejně tak doposud nepřijel žádný reportér napsat reportáž o tom, jak místní starousedlíci odcházejí kvůli problémům v soužití. A nebylo jich málo.“

Na scéně je Člověk v tísni

Starosta popsal, že se paní redaktorka Svobodová z Respektu ozvala, že do Rotavy jede psát reportáž. Jaký asi bude výsledek, prý začal tušit jedno odpoledne, kdy šel později z práce a zjistil, že reportérku po městě provádí a uvádí do obrazu pracovník Člověka v tísni.

„Zrovna zpovídala část rodiny, která mnohokrát vytopila byt pod sebou, a pravidlem byly noční mejdany za svitu svíček, protože elektřina byla odpojená a hluk od rána do večera. V bytě se za tři roky vystřídalo několik takových rodin. Byt jsme koupili. Původnímu majiteli nebyl placen nájem a díky naší aktivitě již nechtěl vlastník shánět nového nájemníka. Byt stejně vypadal tak, že by tam asi nikdo další bydlet nešel. Ten byt nyní rekonstruujeme a již je přidělen jedné z našich seniorek. Majitelé vytápěného bytu o patro níže byli předtím zoufalí. Paní za mnou dokonce jeden den přišla, že je v tom bytě 50 let a že než aby se tam vrátila, ať ji radši zastřelím. Brečela zoufalstvím. Žádná pojišťovna už jim nechtěla byt pojistit a místo klidného stáří žili v permanentním stresu z konfliktů na chodbě, když si dovolili na cokoliv ‚sousedy‘ upozornit,“ prozradil ze zákulisí novinářského článku starosta.

S reportérkou strávili starosta a místostarosta dohromady zhruba tři hodiny. „Je z toho pár vět, které trochu doplním. Je potřeba říci, že u určité skupiny lidí je nutné si ověřovat fakta a souvislosti, jinak lehce sklouznete k tendenčnímu podání,“ naznačil starosta Červenka opatrně s tím, že v textu je zmiňováno několik konkrétních rodin, kdežto on pochopitelně příliš konkrétní být nemůže, na což mnozí hřeší.

Pokuty, zanedbání školy, elektřina načerno…

„Vyvalil jsem oči, když na mě reportérka vybalila, že chudák devítiletá dcera jedné maminky dostala pokutu a má na ní dluh kvůli tomu, že před rokem a půl seděla na schodech. Skutečnost? Pokutu dostala samotná maminka za krádež v supermarketu a dodnes ji neuhradila. Došlo i ke krádežím ve školce nebo ve společných prostorách panelového domu. Že mají další historické neřešené dluhy vůči městu? Nevadí, vždyť přece bydlí u někoho jiného a doteď je tedy řešit nemuseli,“ opravuje jednu z nepravd, které žurnalistka uvěřila.

„Co na tom, že jiní zase mají třeba pět dětí, kdy za celou rodinu není několik let zaplacena ani koruna za odpad, probíhá šetření kvůli zanedbání povinné školní docházky a sousedé si neustále stěžují na zápach z bytu, a dokonce je řešen černý odběr elektřiny ze společných prostor,“ zmiňuje další skutečnosti Červenka a sype další z rukávu:

„A že mi otec, hlava rodiny od deseti dětí, na otázku, zda bude vůbec mít jak platit nájem, řekl, že do práce chodit nebude, protože má deset dětí, a to je jeho práce? Prý je to v pořádku, protože je hezké mít tolik dětí. Jaký tedy děti mají příklad, když otec ráno nevstává do práce? Neznamenají náhodou jeho děti více času v práci pro nás? Nehledě na to, jak vypadal byt, ve kterém žili…“

Starosta mimoto konstatuje, že během společného povídání řešili mnohem více než ono „hovno na chodbě“, které se stalo podle jeho slov „takovou vizitkou celé reportáže“. Vypočítává toho více: vchodové dveře paneláků, které už se ani neopravují, protože jsou pravidelně vykopávány. Vykopané schránky. Rozkopaná zastávka. Ve dnech, kdy vznikala reportáž, byly ukopány koše na koupališti nebo se omladina vloupala oknem do sklepa a vykopli dveře do dalšího. „Jsou to výtržnosti, které se nám daří stále lépe řešit. Bohužel to, že ve všech figurují osoby, jichž se následně dotýkají naše kroky, je fakt. Máme to radši přehlížet?“ vznáší řečnickou otázku.

Starosta Rotavy nasdílel na sociální síti i snímky, které dokumentují, za co jsou „nepřizpůsobivým“ například vypovídány nájemní smlouvy.

„Taky bych hrála automaty, fetovala a dělala bordel.“

Podle jeho slov se zmíněná reportérka k vykresleným skutečnostem staví tak, že trocha hluku nikoho nezabila, a kdyby vyrůstala jako oni, taky by hrála automaty, fetovala a dělala bordel. „A to je právě ten problém, že to náš systém dovoluje. Nemotivuje nikoho se změnit. Teď můžeme říci, že v demokracii a sociální společnosti nemůže být přeci nikdo do ničeho nucen. Ale co když to věčným domlouváním vážně nejde? Je správné nutit druhé tohle trpět a do tohoto systému ještě přispívat?“ reaguje na přístup autorky z Respektu.

Svádět všechno na to, že část obyvatel se neumí zorientovat ve fungování systému, se podle Michala Červenky nedá, protože prý viděl mnoho padělaných vyúčtování, evidenčních listů nebo nájemních smluv, aby tito občané mohli právě z daného systému čerpat dávky.

„Paní reportérka mi řekla, že ví, že pravdu má ona, protože o tom píše 30 let. No a my v tom 30 let žijeme a chceme fakt málo – neničit věci, nedělat rachot, nekrást a platit, co je potřeba. Ať jsi takovej, nebo makovej,“ zní resumé prvního muže Rotavy k textu, který oproti řadě dalších rozohnil občany Rotavy a okolí.

„S Respektem i s Člověkem v tísni sympatizuji, ale tenhle článek je hodně mimo mísu. Viděl jsem, jak ty byty vypadaly, a jestli tohle chcete omlouvat, tak nevím, jak romské komunitě pomáháte... (…) Paní reportérce doporučuji pronajmout té desetičlenné rodině svůj byt a ať napíše článek za rok,“ uvedl Vít Pejchal, který má manželku z Rotavy.

Sudety? Někteří z té nálepky šílí

Pod tíhou převážného nesouhlasu s pojetím reportáže se doslova „prohýbal“ přímo facebookový profil Respektu. Za proromský materiál jej odsoudili i mnozí skalní příznivci.

Rozhorlení se objevilo už nad samým nálepkováním příhraničního města jako sudetské oblasti. „Já ti dám sudetská obec, ty pisálku. Sudety není vůbec oficiální název. Sudety je německý název pro Krkonošsko-jesenické subprovincie. V polštině je to Sudety. Čili nepoužívejte německý překlad,“ rozhorlila se Daniela Krystýnková, která dále uvedla: „V Rotavě to znám, tam byli vždycky Romové. Nastěhovaní tam byli v rámci osidlování pohraničí. Za totality měli práci. Nechodit do práce bylo trestné.“

Později dodala: „V Rotavě byl vždycky bordel.“

Další čtenář Respektu, Petr Chania, se nad krokem magazínu podivoval: „Takový článek bych spíš čekal na ultralevicovém (komunistickém) časopise A2alarm, kam by mohla paní redaktorka psát články a jeho čtenáři by byli nadšeni.“

„Tak táhni – tady nejsi chtěný.“

Mnoha čtenářům Respektu se nelíbilo zjevné jednostranné vyznění materiálu: „Až takto tendenční a neprofesionální reportáž bych v Respektu nečekal... a ve výsledku kontraproduktivní, myslím,“ uvedl Jan Lukeš ze Sokolova.

Podle Alice Hříbalové z několikastránkového výsledku doslova „srší, jak má vykreslit většinu obyvatel Rotavy jako rasisty, kteří Romy ve městě nechtějí prostě jen proto, že jsou to Romové. Pokud tomu tak je, tak je to smutný, ale nějak se mi tomu nechce věřit. (…) Takovéhle články tomu začarovanému kruhu vůbec nepomáhají, ono ta polarizace ‚vyhnaní Romové vs. rasisti‘ je asi tak stejně užitečná jako ‚slušní lidé vs. zlí Romové‘. Čili vůbec.“

Za nedostatek považuje, že se v článku vůbec nehovoří o tom, proč zmíněné rodiny asi byly vystěhovány, co za tím asi může být, a že existují i jiné důvody, když vystěhovány byly z těchto pádných důvodů i neromské rodiny. „Teda pardon, objevila se zmínka o tom, že děti si ‚hrají s kamením‘ a o ho*ně na chodbě, opět se mi nějak nechce věřit, že to byla veškerá kritika vystěhovaných rodin, kterou pí Svobodová od obyvatel Rotavy opravdu zaznamenala. Spíš se tedy objevilo jen to, co dodalo článku onen požadovaný tón.“

Mnohem více by Respektu byla schopná říci například Daniela Tatarová, která v Rotavě bydlela a takhle na ni vzpomíná:

„To, že se člověk bojí o své zdraví jen cestou z odpolední směny z parkoviště domů, nebudu ani psát. Nebudu se ani zmiňovat, kolikrát musejí město Rotavu navštěvovat deratizátoři kvůli štěnicím zamořených panelákových vchodů. Ale to, že když vaše čtyřleté dítě jde navštívit svou babičku samo ve vedlejším vchodě a je fyzicky napadeno, tož to by se vám také nelíbilo. Zábava formou ničení majetku města (rozkopání většiny odpadkových košů, ničení autobusových zastávek) mi také nepřijde jako rasovým problémem odsuzování těchto činů.“

Rasistické kontexty

Doplnila, jak vidí realitu a proč problém nesouvisí prioritně s rasou: „Myslím si, že platí všude stejné pravidlo: dlužíš a nebereš za to zodpovědnost? Nevážíš si cizího majetku a devastuješ ho? Děláš výtržnosti a fyzicky napadáš své okolí? Tak táhni – tady nejsi chtěný. Myslím si, že pokud byste žila ve městě v neustálém strachu, tak byste se také odstěhovala. A pokud byste se chovala nepřizpůsobile, tak by vaše chování taky nebylo akceptováno. Zde to s rasou nemá nic společného! Jde jen o klidné soužití. Mám mezi přáteli plno cigánů (odjakživa to byli cigáni a ne Romové – takhle o sobě vždy mluvili) a ti jsou slušní, mám je ráda, zajdu s nimi na pivo… takže ještě jednou: v Rotavě NEJDE o rasu!“

Naopak se tam podle ní nové vedení snaží o integritu menšiny. Podobné reportáže jen prohlubují nenávist: „Paní Svobodová už nenapsala, že městské byty byly přiřazeny i 14 romským rodinám. Proč tohle v článku nestojí? Proč v článku nestojí názor alespoň jednoho občana ‚starousedlíka‘ zmíněného etnika? Proč je celý článek jen jednostranný? Takže jediný, kdo tady podává rasistické kontexty, je paní Svobodová.“

„Je jasné, že paní redaktorka jela do Rotavy už s jasným závěrem. Nechtěla objektivní pohled na věc, chtěla se zalíbit čtenářům. Což sice chápu, ale do seriózního média tohle nepatří. Čím více čtu článků, o jejichž pozadí něco vím, tím více pochybuji o Respektu jako takovém. Jestli je tenhle článek prostě trapas, co potom ty ostatní,“ to je další vyjádření, které etický novinář nechce o své práci číst.

Jeden z místních, Václav Krátký, tomu takzvaně dal korunu, když pod odkaz Respektu napsal: „Nemůžu si pomoct, ale mně se zdá, že tenhle článek byl psaný někým na objednávku. Někým, komu pan Michal (starosta Rotavy, pozn. red.) leží hodně v žaludku.“

Z diskuse na sociální síti...

... a přímo z profilu autorky reportáže:

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Lucie Bartoš
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Řvali, že jsem zabil 14 lidí.“ Kajínek odtajnil detaily svého útěku. A také mluvil o podivné neshodě útvarů v Praze a v Plzni

19:49 „Řvali, že jsem zabil 14 lidí.“ Kajínek odtajnil detaily svého útěku. A také mluvil o podivné neshodě útvarů v Praze a v Plzni

Asi nejznámější český vězeň Jiří Kajínek, který původně neměl do konce života opustit vězeňskou celu…