Čulík připouští, že Zeman chybně přiřkl Peroutkovi text, který napsal do Lidových novin jeho kolega Jan Stránský. Pokud však jde o Ferdinanda Peroutku, upozorňuje Čulík, že zcela bez poskvrny obdobím druhé republiky neprošel, a prezident měl v podstatě pravdu.

Čulík odkazuje na Peroutkův text „Židé, Češi a Němci“, datovaný 22. února 1939, tedy z období tzv. „druhé republiky“ mezi Mnichovskou konferencí a obsazením zbytku země. V době, kdy už se k Peroutkovi musely dostat informace o koncentračních táborech, o židovském národě psal: „Musím učinit jedno přiznání: nemám žádného talentu k antisemitismu, ale při pohledu na bývalou německou literaturu několikrát jsem si pomyslil, že by ve mně mohlo vzniknout pokušení kulturního antisemitismu.“

A dále ještě hutněji: „Můžeme vzíti za pravidlo, že každý, málo asimilovanými židovskými živly přesycený národ projevuje dříve nebo později sklon k antisemitismu; myslím, že nakonec se židé nedočkají ničeho dobrého ani v Americe, kam nyní houfně směřují; toto hromadné přistěhovalectví je schopno porušit starou rovnováhu v této zemi a tuším, že socha Svobody v novoyorském přístavu se dosti brzy začne mračit.“