Na úvod projevu Zeman hovořil o T. G. Masarykovi. Ten podle něj svými myšlenkami a svou prací narušoval takzvaný hlavní proud. „Byl to člověk, který se postavil proti převládajícímu myšlení, až už to byla hilsneriáda, rukopisná falza nebo tzv. Záhřebský proces. Člověk, kterému většinová populace vytloukla okna z jeho bytu a kterého studenti při jeho přednáškách vypískali. Člověk, který v 65 letech odešel do exilu. Odešel do exilu se svým snem, se snem samostatnosti Československa a tento sen se téměř všem takzvaně realistickým politikům zdál jako něco naprosto nesmyslného. Přesto tento sen zvítězil,“ řekl prezident.

Pokud jsme v zajetí vlastních myšlenek, tak...

Poté hovořil o těch, kterým se rozhodl udělit státní vyznamenání. „Jsou to lidé různých profesí, ale jedno je spojuje – zanechali za sebou dílo, za kterým, pokud se ohlédnou, něco zůstává, jako veliká stopa v dějinách, nikoliv jako stopa v písku,“ objasnil Zeman. „Jsou to mimo jiné tři intelektuálové, kteří mimochodem v prvním kole prezidentské volby hlasovali pro mého protikandidáta a jejichž myšlenky mě vždy rozzuřovaly, ale není nic cennějšího než názor oponenta, který vás nutí k přemýšlení. Jak říkal Masaryk: ‚Myšlení bolí.‘ A pokud jsme v zajetí svých vlastních myšlenek a nenasloucháme názorům svých oponentů, pak zákonitě degenerujeme a stáváme se spíše fosilií než aktivně uvažujícím člověkem,“ prohlásil také Zeman.

U žádného z vyznamenaných podle něj nebyla strmá kontinuální cesta na vrchol. „Byly zde vzestupy a pády, byla zde zranění a chyby. Vždyť i Tomáš Baťa ve svém životě třikrát zbankrotoval, než se stal tím, čím byl. Nevěřím příliš těm, kdo ve svém životě neutrpí žádný šrám, protože i šrámy patří k životu.Ale jsou šrámy, které si zasazujeme svými vlastními chybami a jsou rány, které nám zasazují druzí," podotkl Zeman.