Po pádu komunistického režimu se brutálností zásahu komunistických státních složek zabývala nejedna komise. Byly vyslechnuty stovky svědků, a to především z řad již v té době známých osobností. A Miloš Zeman mezi vyslechnutými svědky nebyl, ačkoli byl již od svého slavného článku z léta 1989 známou osobností. Z toho následně autor vyvozuje, že na 99 % Zeman mezi účastníky tehdejší demonstrace nebyl. Má o tom ostatně svědčit i rozdílnost jeho vlastního popisu celé události od skutečného dění.

Zeman dělá to, co sám kritizuje

„Komise také vydaly výzvy, aby se svědci, zejména postižení z tohoto brutálního zásahu, komisi přihlásili, protože se jednalo také o dokumentování zranění a dalších poškození na zdraví těch demonstrantů, kteří by měli nárok na eventuální odškodnění. Několik set osob bylo totiž při demonstraci zraněno, asi 10 dokonce těžce. Krev na dlažbě a plno osobních věcí, o které demonstranti přišli při bití příslušníky Pohotovostního pluku, byly svědectvím brutality zákroku," píše Hulík.