Setkání zahájila diskuse o tzv. konspiračních webech, které podle Marka Wollnera vytvářejí nedůvěru k institucím proto, aby vzniklo politické prostředí, do něhož může třeba později vstoupit alternativní strana, jež řekne, že vše vyřeší a bude to dělat jinak a třeba i bez demokratického systému. „Tyto weby nefungují podle pravidel novinářského řemesla, z něho nové technologie paradoxně vytvořily mínus a handicap, když se poukazuje na to, že tradiční média jsou součástí establishmentu,“ vysvětlil Marek Wollner. Jiným příkladem jsou podle něj velmi oblíbené konspirační teorie a jednou z nejznámějších je přitom ta, která tvrdí, že si útoky z 11. září provedla Amerika sama. „Dnes a denně vidím, jak se ta teorie rozvíjí. Četl jsem dokonce, že útoky nezpůsobila letadla, ale že byly jen nafilmovány, že šlo o fiktivní realitu. A to přesto, že v tu dobu na Manhattanu byly tisíce lidí, kteří tu událost zachytili,“ řekl Marek Wollner. „Proto je důležité, aby lidé pochopili, že to, co je na internetu, není automaticky dobro a to, co říká mainstream, není automaticky zlo, přestože se to tak propaganda dnes snaží přepólovat,“ dodal.

Historie v pojetí ruské vlády je prý svatá, a proto o ní nelze polemizovat

Michael Romancov na Wollnera navázal, když současnou situaci popsal jako pohyb mezi pólem chaosu a na druhé straně pólem řádu, přičemž s chaosem se pojí nedůvěra a s řádem víra. „Žijeme ve společnosti, která se před šestadvaceti lety rozhodla, že bude společností otevřenou, a jakákoli otevřená společnost v sobě obsahuje prvky chaosu. Věci se mění, lidé mají různé názory a ty se v čase mění. Lidé jsou pak z toho zmateni. Věci kolem nás se mění a stalo se to součástí politického systému. Neustálá změna je tím, z čeho čerpáme sílu, protože umožňuje různým názorům, aby spolu soupeřily,“ uvedl Michael Romancov. Do tohoto systému, který je z dlouhodobého hlediska nejúspěšnější, pokud jde o míru ekonomických, právních a dalších svobod, nyní nastupují odhodlaní a dobře organizovaní a pro někoho přitažliví konkurenti. Jedním z nich je tzv. Islámský stát, druhým a podle politologa Romancova nebezpečnějším je Ruská federace. Díky nesvobodě médií je v Rusku pocit chaosu nahrazen pocitem řádu. „Ministr kultury Ruské federace Medinskij zpracoval celostátní koncepci kulturní vzdělávací politiky a ta se jmenuje Rusko – ne Evropa. Prohlásil, že ruská historie, jak ji zpracovává ruská vláda, je svatá a o svatých věcech polemizovat nelze. Tím se nastoluje řád, kdy se nekladou dotazy, nepochybuje se,“ uvedl Romancov. Největší problém podle něj je, že odpůrci západní společnosti tento názor jako buldozer vnášejí do našeho prostoru.