„Byl to člověk, který si prošel neuvěřitelnými věcmi,“ uvedl Stehlík s tím, že svědectví o hrůzách války nejmladším generacím předávala celý život. Až do začátku pandemie se účastnila besed, během kterých poutavě vyprávěla.

Šupíková byla mezi několika lidickými dětmi vybranými na převýchovu, pod novým jménem žila nejprve v Polsku a poté v Německu. Do Československa se vrátila v roce 1946 a setkala se se svou matkou, která ale na konci roku 1946 na následky věznění v koncentračním táboře zemřela. Otce popravili nacisté.