Paní Machková hned na úvod konstatovala, že prezidentův podpis je při jmenování profesorů jen formálním završením náročného procesu uchazečů o profesuru. Jde o proces velmi obtížný a úspěšně jím projít není nic triviálního. „Je to symbolické gesto jako poděkování ze strany státu, že si váží vzdělanosti,“ předestřela svůj náhled na věc rektorka.

Ve stejném duchu se vyjádřil i Wilhelm, který poukázal na to, že stát v podobě prezidenta by se neměl vměšovat tak, že odmítne přidat svůj podpis. „To řízení trvá zhruba dva roky,“ připomněl Wilhelm. Může se samozřejmě stát, že bude mít prezident republiky zásadní výhrady, ty by ovšem měl sdělit dané škole, aby případně celý proces zhodnotila znovu a třeba dospěla ke stejnému výsledku. Jistě prý lze přemýšlet o změnách ve jmenovacím procesu, ale nelze ustupovat tlaku hlavy státu. Bez tlaku by bylo možné vést rozumnou debatu o změnách.

Role kádrováka prezidentovi nesluší

Do debaty se zapojili i politici. „Současná právní úprava prezidentovi neumožňuje vybírat jako z jídelního lístku, koho bude jmenovat a koho ne,“ poznamenala k tomu Putnová s tím, že se prezident pravděpodobně této povinnosti chce zbavit. „Stylizovat se do role kádrováka je pro prezidenta nedůstojné,“ poznamenala dále Putnová.