Jirsa svou stížností napadá část rozhodnutí Nejvyššího soudu, který dal za pravdu soudkyni Janě Lorencové z instituce, kterou Jirsa vede.
Server se Jirsy mimo jiné zeptal, zda měl vůbec možnost ústavní stížnost nepodávat, když mu její podání v podstatě nařídila vláda. „Vláda mi nic neuložila. Vláda nemůže žádnému soudci ani předsedovi soudu nic uložit. V usnesení vlády je uvedeno, že ukládá ministrovi spravedlnosti, aby nějakým způsobem zajistil podání ústavní stížnosti,“ bránil se soudce tomu, že by jen plnil úkol od vlády.
Na otázku, zda měl i jinou možnost než ústavní stížnost podat, uvedl: „Samozřejmě jsem měl možnost ji nepodat. Rozhodně tam nebyl žádný nátlak ze strany vlády nebo ze strany bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové nebo současného ministra Roberta Pelikána,“ tvrdil. Odmítl ale spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby ústavní stížnost nepodal. „Můžeme jen teoretizovat o tom, jak by vláda případně přistupovala k dohodám se soudci. Nevím to a mohl bych se o tom jen dohadovat,“ uvedl pouze.
Celý rozhovor je ZDE
Jirsa odpověděl i na dotaz, zda by k žádné dohodě o narovnání státu se soudci v celkové výši 1,2 miliardy korun nedošlo, kdyby ústavní stížnost nepodal. Uvedl, že nemůže odpovědět na to, jak by reagovala vláda. „My tady máme její usnesení se dvěma body. Jeden se týká dohod, druhý ústavní stížnosti. Pokud by jeden z nich nebyl splněn, opravdu nevím, jak by se vláda zachovala,“ řekl.
Jaký byl tedy podle něj důvod, proč vyslyšel přání vlády a rozhodl se nakonec přece jen podat ústavní stížnost? „Opravdu bych chtěl, aby se otázka platů definitivně vyřešila. Já v této věci nefiguruji jako soudce, ale jako orgán státní správy. To je poněkud jiná pozice,“ vysvětlil svůj pohled s tím, že v tomto smyslu musí zohlednit i to, jakým směrem se věc kolem platů soudců vyvíjela.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
