ČR dlouhodobě neplní evropské normy na kvalitu ovzduší v oblasti polétavého prachu, oxidu dusičitého či benzo(a)pyrenu. Čas na vylepšení situace má od Evropské komise jen do roku 2020, potom může ČR očekávat pokuty v řádu miliard Kč. Do jaké míry tato skutečnost ohrožuje budoucnost českého průmyslu?
Určitě nejsem ten, který má radost ze znečištěného vzduchu a špatného životního prostředí okolo sebe. Na druhou stranu celou tu současnou ekologickou hysterii považuji za marketingový nástroj, jak podojit státní rozpočet o dotace. V době svého mládí jsem sympatizoval s hnutím Brontosaurus. Na jeho táborech jsme pracovali všichni zadarmo, protože nám to dávalo smysl. Nepřilepovali jsme se k silnici, nepřivazovali ke stromům, ale snažili se něco dělat pro přírodu. Dnes je to vše o dotacích a snaze se medializovat. Český průmysl už dnes je paralyzován spoustou předpisů a na světovém trhu je v obrovské nevýhodě vůči zemím, které nemají zákoníky práce, bezpečnostní předpisy a mlčky tolerují dětskou práci. Už dnes jim těžko cenově konkurujeme. Nová ekologická opatření mohou naše výrobky natolik zdražit, že ztratíme významnou část exportu. Protože náš hrubý domácí produkt je z velké části tvořen vývozem, může být ohrožen celý státní rozpočet. Průmysl je pro naši zemi dojnou krávou, kterou nesmíme utýrat k smrti.
Ministerstvu životního prostředí chybí asi 3,4 miliardy Kč, aby dofinancovalo veškeré plánované projekty na ekologizaci českého průmyslu. Právě tyto projekty by potom mohly Česko zachránit od pokut od Evropské komise. Mělo by podle vás být prioritou vlády tyto peníze urychleně sehnat?
Je otázkou, jestli plánované projekty na ekologizaci českého průmyslu vůbec dávají smysl. Navíc, kdo to zaplatí? Stát je pouze přerozdělovatel vybraných daní, tedy zaplatí to průmysl a jeho zaměstnanci. Je to jako Hlava XXII. Spustíme „ekologizaci“, tím zatížíme výrobce, ti zdraží výrobky. Kvůli tomu přijdou o exportní zakázky, propustí lidi. Ti půjdou žádat státní rozpočet o podporu, na kterou nebudou prostředky. Ale budeme mít ekologizované zavřené továrny.
„Nenecháme si od Evropy vnucovat věci, které by měly ohrožovat naše hospodářství. Určitě se nenecháme strhnout k fanatickým zeleným opatřením, která by ohrožovala náš průmysl. To se radši budeme soudit a budeme se v nejhorším dohadovat o sankcích,“ uvedl na téma evropské snahy o absolutní ekologii premiér Andrej Babiš. Je to vhodná strategie?
Jsem přesvědčen, že nastal čas jít do tvrdého střetu s hloupostí. Není možné neustále ustupovat a říkat si, nějak to uděláme, třeba se to v budoucnu změní. Není v našem národním zájmu si nechat zničit průmysl ekologickou hysterií.
Fotogalerie: - Minuta za Kuberu
Změny se týkají mnoha průmyslových odvětví. „Už teď je každá čtvrtá tuna oceli ‚špinavá‘, dováží se ze zemí, kde environmentální předpisy vůbec nerespektují. A my tu budeme postupně utlumovat výrobu čistěji vyráběné oceli. Jak to uděláme? Kdo tu bude pracovat? Kdo odvede daně a pojistné do státního rozpočtu, když tu nebude práce,“ ptá se Josef Středula. Skutečně to může dopadnout takto černě, tedy že vlastní průmysl utlumíme, abychom později byli nuceni dovážet „špinavé“ suroviny z Asie, či odjinud?
To, o čem mluví předseda ČMKOS Josef Středula, už probíhá. Stačí se jet podívat do kterékoliv rozvojové země. V jejich metropolích se nedá vyjít bez roušky, v řekách tam tečou tekutiny, které se vodě podobají pouze vzdáleně. Všude tuny plastů a toxického odpadu. A u nás se několik kavárenských ekologů buší do prsou, co udělali ve prospěch životního prostředí.
Jak se případné restrikce na ocel mohou dotknout obranného a bezpečnostního průmyslu?
Hlavní role obranného a bezpečnostního průmyslu je zajistit výrobu potřebného materiálu v době ohrožení státu či válečném stavu. Aby toho byl průmyslu schopný, musí si udržet výrobní kapacity v době míru a přísun surovin v době krize. Jediné, co vlastním ozbrojeným silám bude k dispozici, bude průmysl na jimi ovládaném území. Vymístěním výroby do ciziny ztrácíme vlastní obranyschopnost. Dovolím si jeden vtip: „Když Rusko anektovalo Krym, tak zasedlo vedení Evropské unie a analyzovalo, zdali nejsou ohroženy i země EU. Dospělo k závěru, že občané mohou být klidní, neboť všechna vozidla v zemích Evropské unie musejí splňovat emisní normy Euro6, což ruské tanky nesplňují. Proto ruská armáda nemůže vstoupit do žádné země EU.“ Celé to ekologické šílenství ohrožuje nejen obranný průmysl, ale celou obranyschopnost.
Český průmysl se v návaznosti na nové změny obává, že se mnohá odvětví přesunou jinam, mimo Evropu. Nedošlo by ale tím pádem ještě k dalšímu zvýšení emisí?
Evropští představitelé se chovají pokrytecky. Mají plná ústa ekologie, ale všemi těmi svými nařízeními a předpisy vyhánějí výrobu do rozvojových zemí. Ve svých důsledcích se pak celá planeta zamořuje mnohem více. Řešení existuje a nejsou na něj potřeba ani dotace. Definovat na půdě OSN splnitelnou normu emisí. A od zemí, které by ji neplnily, pak nenakupovat suroviny, polotovary ani hotové výrobky. Ale to nikdo neudělá, protože ekonomika vyspělých zemí těží právě z toho, že odebírají ze zemí, které nedodržují téměř nic. Navíc by to bylo bez dotací, což mnoha lidem z dotací žijících by to vadilo.
Fotogalerie: - Jedeme dál
Ekonom Vladimír Pikora se obává, že nás Evropská unie donutí myslet ekologicky, ať už se nám to bude líbit, nebo ne. Jen nás to prý navíc přijde pořádně draho. Se zachováním jaderné energie se částka blíží 700 miliardám. A bez? Pikora mluví až o dvou bilionech. Je namístě se něčeho takového při „zezelenání průmyslu“ obávat?
Vladimíru Pikorovi musím dát za pravdu. Ale nemyslím si, že je v možnostech našeho státu takové prostředky vydat. Proto se spíše obávám, že se hodně továren zavře.
Bude podle vás se stupňující se snahou o ekologii v Evropské unii vznikat jakýsi demokratický deficit?
Demokratický deficit již vzniká. Politická korektnost, kterou potkáváme na každém kroku našeho života, je zabijákem demokracie. Východní blok Evropské unie má oproti tomu západnímu výhodu, že ještě hodně lidí má na paměti dobu socialismu. A nechce si svobodu, hlavně pak svobodu projevu, nechat vzít. Ale jsem přesvědčen, že mediální masáž ruku v ruce s nařízeními, tentokrát na zelené téma, opět z našich svobod výrazně ukrojí. Krok po kroku salámovou metodou tak, jak je to v současné odzbrojovací směrnici.
A regulace? Jsme teprve na začátku a čekají nás hromady dalších zákazů? Nebo jde o zbytečný alarmismus?
Odpověděl bych citátem: „Když něco funguje, zdaň to. Když to ještě funguje, zreguluj to. A když už to nefunguje, dotuj to.“ Zní to jako vtip, ale řada evropských politiků to v praxi prosazuje. Proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá. Zbyteční se stávají důležitými a vlivnými. Podívejte se na složení Evropské komise, která je faktickým vládcem v Evropské unii. Jaké naprosto zbytečné oblasti dostávají do kompetence jednotliví evropští komisaři. Mnohdy jsou to druhořadí politici, kteří sem byli odloženi, protože doma už napáchali škod dost. Zachutná jim moc a začnou páchat další škody, tentokrát na unijní úrovni. Regulace a nařízení pojedou jak na běžícím pásu. Lidé začnou být nespokojení, tak se jim pod pláštíkem boje proti terorismu sáhne i na občanské svobody. Toto vše není budoucnost, ale již se děje. Volení z vůle lidu dělají zvůli lidu. A to nemůže dopadnout dobře.
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
