Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Ptali jsme se odborníků na Smetanu a Vondrouše

Příběh řidiče městských autobusů v Olomouci Romana Smetany, který se proslavil tím, že před sněmovními volbami v roce 2010 pomaloval na autobusech předvolební plakáty politických stran ODS a KDU-ČSL různými nápisy a politikům přikresloval tykadla, čímž si vysloužil trest 100 dní vězení, přiměl dokumentaristy Víta Klusáka a Filipa Remundu k natočení dokumentu "Svobodu pro Smetanu". Ten pak Česká televize odvysílala v neděli 14. dubna na programu ČT2. A co v něm třeba zaznělo?

On jen namaloval takový ouška, víte?

„Výborný chlapec, výborný. Stojí za svým, má pevné názory. Tu situaci politickou on tady perfektně komentoval. Já jsem ale viděl, co dělá. Ne, že bych na něj chtěl bonzovat, ale hlásit jsem to musel, jinak by to pomalování bylo na mne. On na ty volební plakáty namaloval takový ouška, to byly takový tykadla,“ přiznal hned v začátku dokumentu řidič, který byl bývalým kolegou Romana Smetany.

„On namaluje takový štamprlíky a jde do vězení,“ podivil se následně řidič, na základě jehož svědectví ale zaměstnavatel Smetany, tedy Dopravní podnik města Olomouce, podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Jenže tím se následně rozběhla i celá mašinerie kolem Smetany.

„Oni nedělají pro lidi, kradou pro sebe. Oni kradou miliony a miliardy a nikdo je nemůže odsoudit, nikdo je nechytne,“ dodal ještě na kameru řidič.

Mne dráždily ty jejich ksichty...

Sám Smetana v dokumentu ke svým malůvkám kupříkladu zmínil: „Já se nemusím napravovat, tam nedošlo k ničení. To bylo jen doplnění textu, to ale nebyl soukromý majetek - my jsme to tak nějak z daní přece zaplatili všichni, že jo? Mne spíš dráždily ty jejich ksichty, když si tam (na plakát) ta ODS napíše 'Řešení'. Ale řešení čeho? Já nevím, to je jen nějaké heslo, pod kterým si může každý představit co chce. Ty malůvky jsem kreslil tak 14 dní, do toho papírnictví jsem pro tlustý fixy šel dokonce několikrát...“

Proč se ale řádně nehájil, proti trestu se neodvolal, tak na to Smetana jen pokrčil rameny a podotknul, že chtěl svůj případ nechat proběhnout tak, aby to skončilo na stole soudkyně Langerové. Aby se prý s tím 'nějak' vypořádala. Podle něj je ale Lanegrová podjatá a její manžel svou porážku ve volbách neunesl. „Takže paní Langerová to neměla soudit,“ zdůraznil.

Připomeňme, že Smetanův případ řešila soudkyně Markéta Langerová, což je manželka exministra Ivana Langera, který se ale cítil být malůvkami plakátů poškozený. Langerová Smetanu nejprve odsoudila za přečin poškození cizí věci ke sto hodinám obecně prospěšných prací a rovněž mu uložila zaplatit 15 667 Kč jako náhradu škody politické straně ODS. Smetana se ale neodvolal, náhradu škody sice uhradil, ovšem na obecně prospěšné práce odmítl nastoupit. Následkem toho mu byl trest obecně prospěšných prací v souladu s trestním zákoníkem automaticky přeměněn na sto dní trestu odnětí svobody nepodmíněně.

V esemeskách Langerovi tykal. Aby si zvyknul

„Já jsem toho zase tolik neudělal,“ hájil se ale v dokumentu Smetana, kvůli jehož příběhu ho mnozí lidé považují za hrdinu.

Smetana ve filmu kromě jiného zmínil, že bývalému ministrovi vnitra Ivanu Langerovi napsal i několik sms zpráv, v nichž mu prý tykal. „Já tomu Langerovi tykám, oni si ve vězení všichni tykají, tak aby si zvykal,“ poznamenal řidič na politikovo konto. Prý Langer vylákal z Ministerstva dopravy 66 milionů, a tak musí čelit trestnímu oznámení.

„Můj život je nyní jinde i přes tu křečovitou snahu mne do případu tahat,“ uvedl ale ve filmu na svou obranu sám Ivan Langer. Na konto Smetany zmínil: „Když se svobodně rozhodl poškodit cizí majetek a místo toho, aby akceptoval odpovědnost a 12 dní zametal chodníky v Olomouci, tak se snaží vytvořit dojem - v němž ho navíc podporují i média - že je hrdina. Ale tak to není, hrdina být nemůže, neboť je to jen vandal.“

Uvedl také, že on bojoval jako student v roce 1989 za svobodu a svoboda slova a projevu je pro něj nejvíc. „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda jiného. Svoboda projevu nemůže znamenat narušování práva druhého člověka,“ doplnil pak Langer do kamery.

Mně ta tykadla slušela, řekl Nečas

Ve filmu kromě nástupu Smetany do vězení a i jeho následného propuštění z vězení nechybí ani poněkud komický výstup ve volebním štábu ODS. Tam se totiž Smetana dostal v převleku za zvukaře. Kamery dokumentaristů pak zachytily celý a nesestříhaný rozhovor Smetany s premiérem Petrem Nečasem.

„Když jsem se viděl s tykadly, tak jsem se sám sobě líbil. Mně ta tykadla slušela. Já proti panu Smetanovi nic nemám. Ale dodržovat zákony musíme všichni,“ řekl do očí Smetanovi ve štábu ODS Nečas.

„V životě by mne nenapadlo na vás podat žalobu jenom proto, že jste namaloval tykadla. Ale žijeme v demokratické zemi, kde rozhodují nezávislé soudy a ty musíme respektovat vy i já. Přestože jste způsobil škody na soukromém majetku, tak ta negativní publicita za to nestála,“ přiznal pak premiér to, že stíhat řidiče byl nesmysl, neboť se prý pro národ stal hrdinou.

Vondrouš střílel, ale obhájce to "shazuje"

Jenže také hrdinou je pak pro někoho i dělník Pavel Vondrouš, jenž loni v Chrastavě na Liberecku vystřelil z airsoftové pistole na tehdejšího prezidenta Václava Klause. Právě tento týden na něj státní zástupce podal obžalobu a Vondroušovi tak za násilí proti úřední osobě hrozí vězení od šesti měsíců do šesti let. Policie při vyšetřování dospěla nejprve k závěru, že se Vondrouš útokem na Klause dopustil výtržnictví. Státní zástupce ale právní kvalifikaci činu následně zpřísnil.

Jeho obhájce Jiří Vyvadil ovšem míní, že stíhání Vondrouše je podobně absurdní proces jako v případě řidiče Smetany.

"Víte, mně to přijde jako podobný případ, kterým je kauza pana Smetany. Svým způsobem je to komická záležitost, kde ti lidé vyjádřili svou nespokojenost. Pavel Vondrouš vlastně neútočil na Klause, jako na osobu prezidenta, ale na symbol toho, co se zde děje. A upřímně řečeno, ať se člověk dnes snaží, jak se snaží, tak moc šancí nemá," vysvětlil nedávno Vyvadil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Dá se ale skutečně říci, že obě postavy, tedy Smetana a Vondrouš, se dají porovnat? Třeba z psychologického a sociologického hlediska? Psychiatr Jan Cimický ParlamentnímListům.cz vysvětlil, že se oba případy dají srovnat jen podle určitého stupně agresivity.

Vondrouš se blížil ke čtvrtému stupni

„Jsou čtyři stupně agresivního jednání. První stupeň je v myšlenkách, druhý stupeň je slovní, třetí stupeň je proti zvířatům a věcem a čtvrtý proti člověku. Takže tady by vycházelo, že oba měli třetí stupeň agresivity, ale ono to tak úplně není. Přece jenom je tady rozdíl. Jestliže na někoho vytáhnu repliku zbraně, tak je to agresivita, která se blíží už čtvrtému stupni, i když je to spíše symbolická záležitost. Je to kvalitativně více, než když někdo namaluje někomu tykadla. Myslím, že tedy v tom je ten zásadní rozdíl,“ poznamenal Cimický.

Zda se ale třeba oba muži mohou považovat do jisté míry za oběti systému, to by podle Cimického vyžadovalo z psychiatrického hlediska více než jen zamyšlení.

„Myslím, že jejich činy do určité míry symbolizuje 'naštvanost' společnosti. V celé společnosti totiž narůstá agresivita - v dopravních prostředcích se řada lidí chová naprosto zběsile. Ale to je i tím, že adrenalin a noradrenalin někteří lidé jen těžko spalují a potřebují tím pádem vždy 'něco' navíc. Průměrný jedinec půjde kolem plakátu politika, kterého nemá rád, ale jen si řekne: To je tedy vůl! Ale nepůjde si koupit fixy a něco domalovat. Dotáhnout to dokonce pak stojí úsilí. Je to jako v Saturninovi,“ zmínil Cimický.

„Víte, zoufalí lidé dělají zoufalé činy, takže zoufalý člověk se skutečně najednou může dostat do situace, kterou by v jiných podmínkách řešil daleko jednodušším způsobem,“ doplnil psychiatr.

Na stres může agresivním způsobem reagovat každý

„Žádný klinický psycholog takto od stolu nemůže zevšeobecňovat a dělat nějaký závěr, nějaké srovnání těchto osob, aniž by znal kontext. To nejde. U každých případů se ale dá nějaká společná analogie najít, každý člověk někdy může být frustrovaný. Na stres pak může nějakým agresivním způsobem reagovat každý, ale proti komu to obrátí, jakým způsobem to obrátí, tak to hovoří jenom o něm,“ podotknul pak na stejné dotazy ParlamentníchListů.cz klinický psycholog Martin Dlabal.

Ani sociolog Jan Herzmann si nemyslí, že by oba dva případy spolu nějak souvisely.

„Jediné, co je možná u nich společné, je nějaká touha protestovat. To jsme ale v oblasti psychologie. Obecně platí, že hranice toho, co je přijatelným způsobem vyjádření politického názoru, se posouvají. A v tom euroatlantickém prostoru jsou dnes taková vyjádření hodně rozvolněná. Kupříkladu pálení americké vlajky bylo ve Spojených státech relativně nedávno ještě trestným činem, ale nyní se již považuje za přípustné i hrubější vyjádření politického názoru,“ zmínil Herzmann.

Sociolog: Tykadlo namalované kamkoliv není urážkou na cti

„Velmi výrazně se pak oba případy liší svými postupy. První případ je běžným marketingovým postupem, kterému se říká guerillový marketing. Ten se používá v marketingu poměrně často, třeba tak, že si něco přilepíte na plakát určité firmy. Nebo může jít o určitý poutač na restauraci, kdy dáte šipku na poutač jiné restaurace poukazující právě na tu vaši restauraci,“ pokračoval ve srovnání pro ParlamentníListy.cz Herzmann.

„Domnívám se ale, že tykadlo namalované kamkoliv není ani urážkou na cti, ani ničím podobným. Ovšem případ, kdy někdo ohrozí hlavu státu a udělá to dost riskantním způsobem – tedy, že riskoval i zastřelení své osoby – tak to je jako z jiného světa, kde už nejde o politickou komunikaci a vyjádření názorů, ale o pokus otřást nějakým způsobem vědomím nějakých konkrétních struktur, tedy prezidenta, anebo veřejnosti jako celku. Tam je morální a etická hranice nejasná, neboť jde těžko zjistit, jestli už jde o ohrožení,“ dodal Herzmann.

Podle něj se ale nedá říci, že oba dva případy by byly obětmi dnešního společenského systému. „Mně tak nepřipadají. Ovšem lidé se mohou cítit jako oběti sami, aniž by to jejich okolí takto vnímalo. Aniž by jevili znaky oběti,“ doplnil sociolog.