Proto tolik rozruchu vzbudilo její prohlášení pro německou televizi ARD, v němž se vyslovila pro nasměrování evropské integrace k "politické unii" otevřené sice celé dnešní sedmadvacítce, ale k níž by měli dospět jen ti, kteří by o to stáli. 

Zaznělo to jako výbuch, který možná nechtěně pomohl odpálit stále ještě čerstvý francouzský prezident Fran ç ois Hollande. Ten vyzval k diskusi mezi členy Evropské unie, kde by neměla platit předem žádná tabu. K takovým tabu se až dosud počítaly jakékoli řeči o dvourychlostní Evropě, tedy o vývoji, který by přinesl vznik pevného, vzájemně provázanějšího jádra dosavadního celku, ba možná dokonce jádra uvnitř dnešní eurozóny. 

Je pochopitelné, že vzhledem možným důsledkům se nejvíce pozornosti soustředilo na kancléřčin výrok o politické unii. Proto se ironicky ozývalo, že jestli Fran ç ois Hollande chtěl porušit některá tabu, těžko si nyní může stěžovat. Všeobecně se předpokládá, že nástupce Nicolase Sarkozyho se neodchýlí od tradice, která velí, že Paříž vždy a ve všem dávala přednost uspořádání, kde si hlavní a rozhodující slovo ponechávají jednotlivé národní státy anebo ještě lépe zvláště ty větší. Takové pojetí se s politickou unií smiřuje těžko.