Je migrační krize od počátku uměle vyvolaná (destabilizaci Libye, Syrie a dalších), ke škodě Evropy a nás? Je brnkání na strunu solidarity nás Evropanů mocnými proamerickými lidmi pokrytectvím největšího zrna? To jsou základní otázky k objektivnímu přemýšlení o naších českých zájmech a o bezpečnosti nás i lidi v EU.

Máme-li si nalít čistého výchdoevropského vína, podívejme se po podstatě našeho postavení v rámci EU. Zejména Německo, ale přiměřeně Západ, zejména ta severní část Evropy, byly po válce bohatší než my z Východu, díky poválečné konjunktuře, vyspělé výrobě a službám, ale i sociálním ohledům.

Dnes je ale Německo super bohaté, jaké nikdy nebylo a v původních podmínkách „patnáctky“ ani být nemohlo. To až po hromadném vstupu států bývalých lido-demo, kdy jsme prakticky zůstali před bránami EU. Pro nás „periferii“ je EU neokoloniální podfuk. Západ chce po nás – hlavně náš trh, velký zisk z obchodu a levnou práci.