Z Rudoarmějců – mužů narozených v Sovětském svazu mezi léty 1922-1924, kteří bojovali za naši svobodu, za osvobození od nacismu, přežili válku jen tři ze sta. Většina sovětských občanů přišla o členy svých rodin. Žádná rodina nebyla ušetřena ztrát. Byly vyhlazeny rodiny, celé vesnice, města.  Jen TŘI ZE STA (3 ze 100) dvacetiletých chlapců se dožilo konce druhé světové války. Těch DEVADESÁT SEDM ZE STA (97 %) se konce války nedožilo. Z milionu dvacetiletých chlapců se dožilo konce války pouhých třicet tisíc kluků. Memento!!!!

Statisíce, možná miliony těchto kluků padlo, zemřeli v tak útlém věku, přestože tak moc chtěli žít. Měli před sebou celý život, který je přece nádherný.  Chtěli žít, bavit se, milovat, studovat, mít děti, rodinu, pracovat, smát se, radovat, zpívat, tančit. Nic z toho však nezažili, padli, zemřeli ve dvaceti, za vlast, za naši svobodu.