Moje milé děti,

jste na prahu dospělosti, máte své sny, přání a touhy a Váš život, až do dnešního dne, sliboval většinu Vašich přání bez splnit. Věřil jsem tomu také, a rozhodně jsem si nepřál, aby Vaše generace dospěla během jedné noci, podobně, jako to bylo údělem Vašich prarodičů a i údělem nás, Vašich rodičů. V minulých dnech jste to bohužel zažily také. Prohrál jsem v životě několikrát. Prohry k životu patří, to už jste pochopili. Někdy si za to můžete sami, někdy jste součástí situace, která k prohře vede. Všechny takové prohry jsou ale směšné proti chvíli, kdy prohraje národ, jehož jste součástí.

Prohra českého národa v bruselském hlasování o kvótách pro migranty (naivně jsem si myslel, že ho Německo nedopustí, protože se poučilo), je podobná Mnichovské dohodě (ve dnech, kdy si mnichovskou zradu připomínáme) anebo Moskevským protokolům. Ničemu jinému. Otevírá opravdové Dantovo peklo se vším všudy, kdy k nám nakonec bude proudit nekonečné množství migrantů, kteří nectí žádné zákony (jak už ukázali), a budou si vynucovat vše, co budou chtít (jak už ukázali) a vláda země, kterou jsme si zvolili, jim to na základě tlaku z Evropské Unie dá (jak už to ukázala). Naši svobodu (to už se stalo), naše peníze (minimální standardy jsou začátkem), naše domy (už to začíná) a nakonec, pravděpodobně, i naše životy, pokud zvítězí ideologie migrantů, kterou halí do šátku náboženství.  A nebude se čemu divit. Až se migranti seznámí s dokumenty o kvótách, sami je budou muset nazvat transporty a selekcemi, a o to více nás nenávidět. Další termín, který jim k nenávisti napoví, je termín „trvalé řešení“, zmiňovaný v této věci komisařem OSN António Guterresem !