V poledne po středečním prvním kole volby stoupal ze Sixtinské kaple dým černý, tedy dohody dosaženo nebylo a v pozdním odpoledni statický televizní záběr nenasvědčoval tomu, že se do večera něco rozhodne. Na stříšku komína jen pro zpestření pravidelně odkudsi přilétali holubi, v klidu se vrtící na jeho stříšce. Mělo to být znamení? „Ne dnes to určitě nebude, to už by to „odkouřili,“ povídá jeden z nás. „Jednou to prý trvalo až tři roky,“ namítl jsem já. „To, ne já to vidím ještě tak na dva dny,“ oponoval docent Šebek, který se k nám připojil. Petr Hartman, milovník sportovních událostí, občas prostudoval svůj tiket a zapřemýšlel, zda vsadil správně na středeční zápasy fotbalové Ligy mistrů, kde hrály i týmy z Itálie a Španělska, tedy ze zemí, odkud bylo několik papežských favoritů. Zda si vsadil i na ně ale neříkal.
Když jsme vše připravili k vysílání a komín na Sixtinské kapli byl stále bez známek dýmu, postupně jsme odcházeli domů. Já tedy upřímně řečeno s mírným zpožděním do restaurace, kde moji známí sledovávají atraktivní fotbalové zápasy. „Alespoň je pozdravím,“ řekl jsem si. Otevřel jsem dveře a z jejich obličejů vyzařovalo mnou očekávané vzrušení. Že by to ten Milán v Barceloně přece jen nakonec vyhrál? „Tak už je to hotový,“ povídá výčepní Mirek v reakci na můj zkoumavý pohled. „Máme Františka,“ konstatoval stroze. „Že by Mirek čekal vnouče,“ pomyslel jsem si v duchu. Otočil jsem se k obrazovce, kde jsem očekával klání. Vše souhlasilo. Velkolepé představení probíhalo. Místo Milána hrál ale Vatikán. Diváci na „svatopetrském“stadionu jásali.
O chvíli později se na kolbišti objevil i ten František, o kterém mluvil náš výčepní. Z komína Sixtinské kaple v době, kdy jsem podcenil sledování kardinálského hlasování, vystoupal bílý dým, který světu oznámil, že se kapitánem vatikánské reprezentace stal František I, původem kardinál Jorge Bergoglio z Argentiny. Ale to, že dnes v národních týmech hrají naturalizovaní cizinci se děje běžně i ve skutečném fotbale. Stejně tak jako fotbalisté přijímají sportovní pseudonymy, čímž jsou proslulí právě ti z jižní Ameriky, odkud pochází i nový papež. Zejména Brazilci. Starší si možná vzpomenou na Sokrata, nebo na to, jaké kuriózní góly dával Leonidas, kteří čerpali při výběru pseudonymů v antice. Nový vatikánský „kapitán,“ údajně sám vášnivý fanoušek týmu San Lorenzo, si dal jméno František podle jmenovce z Asissi, patrona chudých. Tipovací kanceláře tentokrát mířily vedle. Podle kurzů se měl nový papež jmenovat nejspíše Lev, Jan, Benedikt, nebo Řehoř. Zda vyšly kolegovi Hartmanovi tipy fotbalové, jsem se později neptal. V každém případě: „Vítej Františku I a hodně štěstí. Nebudeš to mít rozhodně snadné. Jistě mnohem těžší, než fotbalisté a jejich trenéři.“
Publikováno se souhlasem vydavatele. Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
