Děkuji za slovo.
Až se budeme zase někde bavit o tom, kdo, kdy byl přítomen nebo nebyl přítomen na interpelacích, když už tedy ty interpelace konečně máme a někdo by říkal, vy jste tam také nebyli, já jsem se koukal na svoje vystupování v rámci interpelací a nebylo to někdy velmi lehké, zejména v momentě, kdy jsme začali měnit politiku bydlení v České republice. Stál jsem tady hodně často hodně pod palbou kolegů nyní z koaliční vládní strany ANO. A pamatuju si velmi – a proč to tady říkám – když jsme prosazovali zákon o podpoře bydlení.
Ne že by ten zákon měl fanoušky i mezi stranami tenkrát vládní koalice, zejména ODS se dlouho cukala, než ten návrh vůbec spatřil světlo světa. Nicméně nakonec se nám podařilo ten návrh nějakým způsobem prosadit, i když můj nástupce na Ministerstvu místního rozvoje, pan ministr Kulhánek neobhájil ty důležité parametry, zejména proti panu Stanjurovi a panu Kupkovi.
Ale proč se vracím do tohoto momentu? Jsem rád, že tady je paní ministryně. Když jsme nastavovali systémy možného přidělování bytů pro skutečně potřebné, tedy lidi, kteří by skrze kontaktní centra pro bydlení měli i nárok na to mít nějaký byt z toho portfolia, ať už sociálních bytů nebo bytů vložených do takzvaných městských realitek, vystupovala zde moje ctěná kolegyně Eva Fialová. Bavili jsme se o tom, jak se na městech – že se s tím bude kšeftovat, jak kdo bude vědět, že ty byty se přidělují správně, že těch bytů není moc, kdo bude kontrolovat kvality bytů, aby to nepodporovalo obchod s chudobou. A často ve věci obecních bytů, a možná to jsou skoro nejčastější politické kauzy, které v České republice vidíme, ať už to byla kauza v Brně, která se týká přidělování bytů, ať už jsou to – jsme tady na Praze 1 – kauzy přidělování městských bytů prominentům politických stran za pakatel.
A mně vlastně přijde jako zásadní problém, že pokud se bavíme o systému, který má být vůči lidem spravedlivý, tak hlavním reprezentantem změn je člověk, paní ministryně Mrázová, která nejen v té věci obecního bytu, ale i třeba volby bydlení v tom slavném, v uvozovkách „bytě na Pařížské“, kde tenkrát bydlela paní ministryně Schillerová, kde bydlela paní ministryně Dostálová, nejde příkladem a vlastně sama je symptomem toho problému, který my se snažíme řešit, tudíž že obce mají málo bytů. Když už ty byty mají, tak často nepokrývají potřeby obyvatel nebo lidí, ať už jsou to potřebné profese, ať jsou to mladí nebo jsou to mladé rodiny, ale zároveň i to, že často ty byty nejsou využívány v souladu s tím, jak by měly.
U pana Prokopa, kterého zde zmínila Olga Richterová, tak ten pouze výhodně získával byty skrze asi nějaké schéma, protože spoustu těch nebo nějaké z těch bytů mu – nebo přišlo přes společnost FINEP. Mimo jiné já vím, paní ministryně to nerada slyší, ale vládní zmocněnkyně pro implementaci stavebního zákona nebo jak se jmenuje pozice paní Hany Landové, mimo jiné to byla jedna z největších lobbistek právě FINEPu a dalších těchto firem. Když se podíváte na Hlídač státu, uvidíte tam, pro koho všeho paní Hana Landová dělala, jaké byly její zájmy, koho, kde reprezentovala. Mimo jiné taky které politické strany ve volbách, firmy, v kterých ona působila, sponzorovaly. Ale proto jsem nechtěl mluvit o Ondřeji Prokopovi. Já předpokládám, že jeho odchod z politiky – bude ještě následovat krok B a to bude vysvětlení, jakým způsobem – to je skoro jak švec ke štěstí přišel – jakým způsobem se mu tak skvěle dařilo, kde za těch x let nabral těch asi šest bytů a jeden rodinný dům. Samozřejmě tím, že odcházíte z politiky, máte-li na sobě nějaké kauzy, určitě to je chvályhodné přijmout politickou zodpovědnost. Pak záleží ještě to B - tak jako vysvětlit ty konsekvence, kvůli kterým jste odcházela, z jakých důvodů.
Je Petr Macinka arogantní?Anketa
Ale vrátím se zpátky k tomu symptomatickému využívání bytů, jež jsou určeny pro lidi ve městě, politiky. Nebylo překvapením, že Praha 3, nakonec paní Tünde Bartha, což je tedy šéfka – pro ty, co nevědí – úřadu pod Andrejem Babišem, jeho pravá ruka, paní, která hovoří o efektivitě státu, která hovoří o tom, jak se lidé mají postarat, tak tu výpověď z toho bytu dostala. Tam ještě – pokud se nemýlím – byl ten problém, že ona v tom bytě ani nebydlela – a teď já neřeším její majetkové poměry, ať každý si tohleto srovná ve své vlastní hlavě – nicméně ona ten byt ještě jako přepronajímala. Což si myslím, že z pohledu nedostatku bytů v městských částech Prahy, ale všude – minimálně ty městské části mají pošetřené, že máte-li byt obecní, který jste získal za nějakých podmínek, tak ho dál samozřejmě nemůžete poskytovat k pronájmu. Smutné je, že často – další věc, kterou možná budeme řešit v tomhle volebním období, i když jsem k tomu velmi skeptický – protože velká kamarádka Andreje Babiše, paní Tykač sama jede obří byznys v pronajímání bytů Airbnb. To všecko jsou problémy, které lidi velmi vnímají. Lidi vnímají, že nejsou byty. Když jsou byty, často jsou pro ně za nedostupné ceny v tom komerčním segmentu. To všechno dává jaksi smysl. Byty se holt prodávají a pronajímají těm, kdo v danou chvíli na to mají.
Ale pak zde máme obecní byty, pak zde máme legislativu, rozhodnutí soudu, které má omezovat pronajímání bytů v režimu Airbnb z jednoduchého důvodu – jedná se o byty, které nejsou zkolaudovány ve smyslu poskytování ubytování, jsou zkolaudovány jako byty, v kterých se má bydlet.
Já vím, že nemáme precedentní systém, takže pokud máme nějaký judikát z ministerstva nebo stavební úřady by se podle toho měly zařídit, městské části, nicméně nemůžeme a priori aplikovat toto rozhodnutí, že všechny v tuto chvíli takto pronajímané byty jsou protizákonné. Každý ten byt se musí prošetřit, musí v tom jednat stavební úřad a další. Ale jestli něco můžeme udělat, jestli něco fakt můžeme udělat, tak je, aby byty, které obce v danou chvíli vlastní, které mají ve svém bytovém fondu anebo skrze zákon o podpoře bydlení by vlastnit mohly, i když to paní ministryně za podpory svých koaličních kolegů v zákoně o dostupném bydlení silně, silně poškodila, tuto část, možnost vložení těch bytů, tak aby tyto byty byly k dispozici.
A já jsem si tady – teď vláda skládala účty, já se koukám na to, co publikuje Ministerstvo místního rozvoje, nevím, kdo tam teď řídí mediální odbor – tak jsem si tady vyjel plnění programového prohlášení vlády a přijde mi vlastně jako maximálně drzý, že paní ministryně, která v tuhletu chvíli stále má máslo na hlavě týkající se svého obecního bydlení, bydlení tady v Praze na Pařížské, to, že její pravou rukou ve věci stavebního zákona v řešení bydlení je jedna z největších lobbistek stavebních nebo developerských firem, tak tady píše všechny ty jako supr věci, které ve věci dostupnosti bydlení udělala.
Jo, ukotvení bydlení jako veřejného zájmu – za to musím zvednout palec. To že to bydlení je definováno tak, že veřejný zájem bude postavit jakoukoliv velkou bydlící jednotku, jakýkoliv projekt, klidně obří a ty byty můžou být pronajaty nebo dokonce prodány investorům s bydlením, to už je jiná.
My jsme chtěli, aby definicí veřejného zájmu bylo dostupné bydlení. Dostupné je takové magické slovíčko. Dostupné pro lidi, jo? Ne dostupné pro ty, kteří mají nějaké výhody. Prostě pro obyčejné lidi, kteří chtějí bydlet. Takže tady za to palec, tady za to palec možná i nahoru.
Nicméně ta definice ve finále spolu se zákonem stavebním, který teď měníme, prakticky umožní přebít jakýkoliv veřejný zájem tím, že tady vznikne obrovská nebo nějakým způsobem vydefinovaná bytová plocha, kde můžou být dokonce i nějaké rodinné vily, protože to je dáno metry. Nebo může vzniknout třeba na Parukářce nějaký projekt, kde zmizí park. Protože proč? Protože bydlení je veřejný zájem a takto bude vyhodnocován jako zájem, který je nadřazený všem ostatním.
Pak tady ale paní ministryně v té enumeraci píše o tom, jak sehnala peníze na projekty dostupného nájemního bydlení. Já jsem tedy byl přítomen tady ve Sněmovně, když jsme debatovali vládní návrh rozpočtu pro tento rok, dokonce když vznikalo rozpočtové provizorium. A když se podívám na statistiky, které vycházejí ze SFPI, tak fakticky rozpracovaných projektů v České republice, i když se ta čísla liší, osciluje mezi 40 až 60 miliardami celkové ceny projektů. Již v tomhletom roce bylo potřeba zhruba 14 miliard na tyto projekty.
A já bych se chtěl paní ministryně zeptat, nehledě na to, že stále by mě zajímalo, jakým způsobem se popasovala se svým bydlením v Bílině a dalších, jestli těch 6 miliard, o kterých ona píše, se uvolňují pro ty obce, nebo stále platí, že ty obce, které ty projekty měly připravené, si je mají přepsat a uplatnit je příští rok? Protože zatímco paní ministryně a spousta dalších lidí bydlí někdy na dvou adresách, někdy dokonce na více adresách nebo tento problém nemají, tak v těch obcích, kde je potřeba zajistit bydlení pro jejich obyvatele, se samozřejmě každým zpožděním ten problém prohlubuje. Ten problém se tam prohlubuje, ty projekty se zhruba přes ten rok zdražují o 10 procent, ať už je to kvůli cenám stavebních prací nebo kvůli cenám materiálů.
A já vlastně na těch profilech Ministerstva místního rozvoje či paní ministryně vlastně sleduji naprosto opačný příběh, než se ve skutečnosti v českých městech a v České republice odehrává. A já nevím, jestli to je nějaká strategie vlastně touhletou jako pseudopozitivní komunikací přebít ty faktické problémy, které má ať už paní ministryně, tak fakticky ten rezort.
Zrovna dnes vyšel článek v Hospodářských novinách, pokud se nemýlím, který se týká pomoci obcím v problematice dostupného bydlení a sociálního bydlení, zejména pro ty nejzranitelnější skupiny. Hovoří se opět o vlastně rozbití celé struktury agentury, kde paní ministryně hovoří o tom, že je to na úkor efektivnějšího působení, Agentury pro sociální začleňování, která v řadě případů a v řadě měst v České republice byla ta jediná, která nesla tu politiku sociálního bydlení tam, kde třeba ta města neměla potřebný aparát nebo potřebné know-how.
Já bych mohl pokračovat v té numeraci. On to má každý ministr vlády pana Babiše, takový seznam toho, co jako supr se v tuhletu chvíli stalo. Ale my, když se podíváme na ten fakt – projekty výstavby dostupného bydlení zastaveny v té první fázi, myslím, že to byl nakonec ministr Červený, který tedy konečně potvrdil, že peníze, které zůstávají v těch modernizačních fondech, se dají použít na výstavbu bydlení, zejména pokud bude energeticky neutrální, bude mít dobrý label, tak se z něj dají stavět i byty. To je trošku posun. Pan ministr Hladík mi tento nárok na výstavbu dostupného nájemního bydlení z těch peněz z emisních povolenek v uvozovkách stále upíral.
Ale je tady jeden problém za druhým. Vláda Andreje Babiše měla obrovský billboard, kde stál pan Havlíček, kde stál Andrej Babiš v takové té pozici sochy toho Ježíše – levnější hypotéky. Jsou levnější hypotéky? Nejsou. Jsou na historickém maximu. Projekty, které byly připraveny za 60 miliard, nejedou, odkládají se o rok, budou dražší. Centra, která měla řešit problémy s bydlením u lidí, než fakticky nastane třeba ta ztráta bydlení, jsou omezena, nebyly na ně dány peníze. Zákon, který tedy kolegové z ODS výrazně otupili ještě v minulém volebním období a STANu se to už ve vládě nepodařilo zachránit, tak ten je v troskách. A můžeme takhle pokračovat.
Paní ministryně nedávno sdílela dokonce článek, to mě pobavilo, od pana hybridního novináře Michala Půra. To je takový novinář, mně se to slovo hybridní líbí. Podle mě to je normálně slovo prodejný, ne? Jako vy mu zaplatíte a on pro vás něco napíše. On teď píše na ePatnáctku. Tak paní ministryně sdílela článek – jediný, co vyřeší vaši krizi z bydlení, je, když budeme (budete? – nesrozumitelné.) rychle stavět. Podepsáno – Michal Půr. Pak už to tedy komunikační oddělení Ministerstva místního rozvoje trošku naředilo, řeklo, že to je jedna z věcí, které mohou ovlivnit ceny bydlení.
Proč tohle všechno říkám? Ministerstvo místního rozvoje je příslušné k řešení problematiky bydlení. Není to ani Ministerstvo financí, což se mohlo zdát v minulém volebním období díky nějakým zásahům i pana ministra Stanjury, není to Ministerstvo průmyslu, byť tedy stavební zákon, který předkládá tahle vláda a tlačí ho Sněmovnou, mi připadá, že píše Hospodářská komora s panem Havlíčkem, než že by Ministerstvo místního rozvoje k tomu mělo co říci, protože věci, které tam zaznívají, jsou přímo v rozporu, nebo které se tam mění, jsou přímo v rozporu s tím, jak Ministerstvo místního rozvoje má řídit politiku bydlení a stavebnictví.
A do toho všeho, a to je podle mě ten zásadní problém, hlavou téhleté změny je paní ministryně, která nejenom, že nehovořila pravdu ve věcech, kterými se hájila v první fázi začátku té kauzy, ale sama má ve věci bydlení ve svém hlavním městě, kde byla starostkou, máslo na hlavě.
Máme tady tuhletu dvojí linku, nikoliv dvojí metr. Dějí se zde změny, které se týkají problematiky bydlení, které ovšem nahrávají ve prospěch těch, kdo už bydlí, nahrávají developerům, jejichž hnacím motorem, a to jim nikdo nezazlívá, je zisk. Fakticky kašleme na sociální bydlení a vracíme se do momentů, když já jsem přebíral ministerstvo po Kláře Dostálové, programů, které v danou chvíli nikdo nechtěl, stavělo se pouze sociální bydlení v řádu stovek.
Nestaví se těch 10 tisíc bytů navíc ročně, což by mělo být v zájmu i paní ministryně, protože jsem si všiml, že v hospodářské strategii ANO zkopírovalo program Pirátů, ten náš plán, na 200 tisíc nových domovů za čtyři roky. Bohužel nevidím jediný krok, který by k tomu vedl. A pokud se projekty výstavby dostupného nájemního bydlení posunou o rok, tak jste o 10 tisíc bytů méně, než by mohlo vzniknout, pokud byste jim tedy dali patřičné peníze, což není 6 miliard, ale je zhruba těch 10 až 14 miliard.
Jenom jsem chtěl podotknout, paní ministryně neposlouchá, ale to nevadí, že pokud by tady tu věc chtěla řešit, tak samozřejmě zde máme ještě Evropskou investiční banku, se kterou jsem já ještě jako ministr podepsal memorandum o možnosti úvěrového financování těch finančních nástrojů pro výstavbu dostupného nájemního bydlení a Evropská rozvojová banka obratem do tohohletoho systému může vložit přes 5 miliard a více, což máme taky potvrzené.
Zpátky k meritu interpelace Olgy Richterové. Kdyby tady byl pan premiér, já bych se ho zeptal, nejen jestli mu nevadí, že pro politika bydlení v České republice je vedena od desíti k pěti z mého pohledu velmi nekompetentně a vyjadřují se k tomu tak všichni odborníci na bydlení. Ona jich spousta byla ještě na ministerstvu, než je paní ministryně všechny vyrazila, vyjadřují se k tomu velmi negativně, ať už k tomu stavebnímu zákonu, takže je zde ten problém kompetenční řízení agendy dostupnosti bydlení v České republice. A pak je zde samozřejmě i ten rozměr reputační, tedy, že v čele této agendy stojí osoba, která právě v dostupnosti bydlení a ve férovém přístupu pro občany naší země sama osobně zklamala a nevyvodila z toho žádný důsledek. Předpokládám, že nikdo z vládní koalice tady nevystoupí, aby se k tomuto vyjádřil. A já mám spoustu praktických dotazů, které se samozřejmě týkají samého meritu problému toho bydlení. Nastavení programu, snížení podílu, který stát skrze ty chytré úvěry, protože to nejsou dotace, může dát a dalších, ale nechám si to spíše na nějakou další interpelaci na paní ministryni.
Zde měl sedět premiér Babiš a odpovídat na dotazy a interpelace poslanců opozičních. Nepřišel, uvidíme se příště.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
