Občanská platforma, jejímž kandidátem je Bronislaw Komorowski, je u moci už od roku 2007 a její zakladatel, expremiér Donald Tusk nyní stojí v čele Evropské unie. 

Polskou premiérkou je Ewa Kopaczová, která je méně výrazná a na vytvoření jasnější fazóny nebude mít dostatek času.

Poláci jsou možná také osmi lety vlády Občanské platformy unaveni. Donald Tusk byl unikátní už tím, že se mu jako jedinému polskému premiérovi po pádu komunismu podařilo obhájit svůj mandát.

Do značné míry je to i tím, že je šéf opozice Jaroslaw Kaczyňski označován za mistra nepovedených bonmotů, což jej v minulosti handicapovalo. Lidé viděli Tuska, byť s výhradami, za přijatelnějšího kandidáta, a navíc byla na jeho straně většina vlivných médií. 

Důkazem jisté „únavy“ Občanskou platformou může být 20 % hlasů, které včera v prezidentských volbách získal populista a rocker Pawel Kukiz. 

Paradoxně právě on a jeho voliči mohou rozhodnout o tom, kdo za 14 dní zvítězí. Očekává se nelítostný mediální souboj obou kandidátů.

Jen na okraj k polským prezidentům. Tato funkce je spojena mnoha až tragickými událostmi.

Tak například první polský prezident po obnovení nezávislosti státu Gabriel Narutowicz byl po svém zvolení ve funkci pouhých 5 dní. Když navštívil výstavu obrazů, byl zavražděn jedním ze svých odpůrců, který byl zároveň jedním z vystavujících malířů.

Poslední polský prezident před druhou světovou válkou Ignacy Moščicki musel ze země po německé agresi prchnout a zemřel v exilu.

Po válce, kdy se k moci dostali v Polsku za asistence Moskvy komunisté, byl polským prezidentem Boleslaw Bierut. Později byla funkce přejmenována na předsedu státní rady.

Když byla funkce prezidenta v roce 1989 obnovena, stal se jím generál Wojciech Jaruzelski, šéf komunistů, který v roce 1981 vyhlásil v komunistickém Polsku výjimečný stav. Ovšem jen jedním. Emigrace šéfy komunistického Polska neuznávala a v Londýně měli Poláci ještě prezidenty exilové

Ten v pořadí druhý, Ryszard Kaczorowski, nakonec funkci předal do rukou Lecha Walesy po pádu komunismu v roce 1990. 

On sám pak tragicky zahynul v roce 2010 společně s prezidentem Lechem Kaczyňským na palubě letadla u Smolenska společně s dalšími 90 polskými politiky. Letěl s nimi jako čestný host na připomínku 22.000 Poláků, kteří byli v roce 1940 zavražděni sovětskou NKVD.

Ale zpět k současným prezidentským volbám. Dá se očekávat velmi ostrá kampaň. Dá se říci, že bez ohledu na výsledek začíná i boj o vítězství ve volbách parlamentních, a ty budou v Polsku klíčové.

Otázkou je, koho postaví Právo a spravedlnost do čela své kandidátky. Včerejší vítěz prvního kola prezidentských voleb je považován za nástupce šéfa strany Jaroslawa Kaczyňského.

Otázkou je, zda ten bude ochoten v případě, že se Duda nastane polským prezidentem, postavit ho do čela kandidátky a sám zůstat „jen“ předsedou strany.

Závěrem připomenu, že když v roce 2005 Právo a spravedlnost volby vyhrálo, Jaroslaw Kaczyňski prohlásil, že se premiérem nestane a místo přepustil Kazimierzowi Marcinkiewiczowi.

Nakonec jej ale odvolal a premiérem se stal. I když se mu podařilo vytvořit jen krátkodobou koalici s populistickou Sebeobranou a konzervativní Ligou polských rodin. Vedlo to nakonec k předčasným volbám, po nichž se k moci dostala Občanská platforma.

Čeká Polsko po volbách prezidenta i změna v čele vlády? Na to musíme počkat do podzimu, nicméně neděle za dva týdny hodně napoví. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.