Poprvé se teorie plná statistik a k tomu bichle (700 stran) vyšvihla na přední příčky tabulek prodejnosti. Meritum knihy nám ale nic neobjasní. Ještě do 60. letech určovaly slávu knih vzdělaní recenzenti; bestsellery byla díla hodnotná a někdy i majstrštyky. Dnes je to naopak. Rozhoduje nevyzpytatelný trh, nálada společnosti a a někdy i špatně napsaný ale bizarní či nápaditý text zaujme a potom se teprve stává předmětem zájmu médií. Slovo bestseller by mělo mít pro seriózního čtenáře i média špatný zvuk.

Nejinak je tomu i v tomto případě. Američané (a nejen marxistická levice) jsou nepochybně po úvěrové krizi právem rozhořčení na stamilionové odměny bankéřům, kteří spoluzavinili hypoteční krizi a místo trestu je zachránili daňoví poplatníci. A co hůř – jejich neřestné příjmy i nadále rostou. A tu přichází Piketty s argumentací nadupanou impozantní statistikou, že už 250 let roste výnos kapitálu vůči platům a škodlivá koncentrace bohatství 1 % miliardářů a zbídačení poloviny obyvatel bude pokračovat, protože jde o sám princip kapitalismu (kontradikce mezi kapitálem a platy). Už dávno prý neplatí optimistická víra liberální ekonomie, že nerovné rozdělení bohatství zvyšuje celkovou životní úroveň jako v 19. a 20. století, jak to krásně charakterizoval Winston Churchill: „Vrozená neřest kapitalismu – nerovnoměrné rozdělení bohatství; vrozená ctnost socialismu – rovnoměrné rozdělení bídy.“ Vzniká opět dědičné (rentierské) neproduktivní bohatství a tím i relativní pokles většinových mezd za posledních 3O – 40 let. Na rozdíl od Marxe však Piketty nepopírá růst průměrných platů v 19. století, ani nenavrhuje centrálně plánovanou ekonomiku. Chce zachránit upadající kapitalismus vyvlastněním 1 % miliardářů. Bohatí, jako za francouzské revoluce, mají vyhlásit válku superbohatým. Poukazuje na 50. – 60. léta, kdy vedle vysokých progresivních daní a nízké nerovnosti existovala i hospodářská expanze.