Vypadá to jako náš, s přihlédnutím k menší míře vášnivosti v porovnání se světem, příspěvek k uctívání vůdců. Nebo, jak se moderně říká, charismatických osobností. Právě v těchto dnech se o řadě z nich mluví, ať mrtvých, čerstvě zemřelých, anebo živých.

V Rusku bylo tématem číslo jedna před několika dny šedesáté výročí úmrtí Josefa Stalina. Muž, jehož zločiny proti lidskosti byly za dobu od jeho smrti dokonale zdokumentovány, ale není v zemi, kterou ničil, vnímán jako temná a zrůdná postava. Zhruba třetina obyvatel ho obdivuje.

Projevuje se nostalgie po sovětské éře, jejíž pravidla značné části Rusů byla blízká, protože se po nich nechtělo těžké rozhodování, co si počít se svobodou. Ale Stalina berou jako sympatického vládce i mladí, kterým se dnešní divoký kapitalismus v zemi nelíbí a kteří se ve škole o Stalinových zločinech neučili, protože jim byl rozhodnutím současných vládců prezentován jen jako výkonný manažer s některými omyly. První i druhé skupině navíc imponuje, že za Stalina se Ruska, přesněji Sovětského svazu každý ve světě bál. A tak je to podle nich správné.