Vedle mě stál vysoce postavený člen vlády. Ukázal na Sobotku: „Nevycházíte z údivu, co?“ Řekl jsem mu, že politika předpokládá jistou dávku schizofrenie. Přikývl: „Obzvláště v některých stranách.“
Narážka byla jasná. Začátkem června zveřejnil Sobotka jako předseda ČSSD článek v Právu. Vzdal v něm hold voličům sociální demokracie, kteří prostřednictvím SMS, e-mailů či dopisů zasílají do Lidového domu podpůrné a pozitivní reakce ohledně postojů strany k Rusku a Ukrajině. „I to něco vypovídá o odtrženosti virtuální reality, která je často v souvislosti s krizí na Ukrajině vytvářena, od toho, jak situaci ve skutečnosti vnímají čeští občané,“ uvedl Sobotka.
Virtuální realitou měla být „protiruská hysterie, šířící se v některých patrech naší společnosti“. Premiér dodal, že budoucnost vztahů s Ruskem dlouhodobě nevyřeší posilování vojenské přítomnosti NATO na východních hranicích EU. A že ČSSD nevolá po zvýšení přítomnosti jednotek NATO či USA v Evropě.
Kdyby existovala kolektivní čelist amerických spojenců Česka, mohlo by se o ní oprávněně prohlásit, že v tu chvíli spadla. Američanům nedocházelo, co přimělo jinak loajálního premiéra k výrazům čpícím zašlými časy.
Vždyť stejný Sobotka v témže deníku napsal koncem srpna 2008, že Gruzie má právo na samostatné rozhodování o své budoucnosti a že nelze vyloučit ani její zakotvení ve struktuře NATO. A pokračoval: „Pokud Gruzii ono právo na samostatnou zahraničně politickou orientaci s ohledem na zájmy Ruska upřeme, uznáváme tím současně právo Ruska organizovat geograficky blízké státy do vlastní sféry vlivu a poslušnosti. Bez ohledu na mínění a volbu občanů těchto zemí.“
Srovnejme to s novou Sobotkovou pozicí: „Národnostní složení a hospodářská situace (Ukrajiny) ... objektivně vylučují, aby se země skutečně stabilizovala bez navázání dialogu mezi novou ukrajinskou vládou a Ruskem.“ Není divu, že se Američané chtěli dozvědět, zda český premiér vnímá situaci stejně jako oni.
Tedy že se spojenci mohou hádat a veřejně kritizovat. Ale že nesmí být ohrožen základ, že společně stojí proti nepříteli, nikoli partnerovi, který se k proměně z partnera v nepřítele Západem vyznávaných hodnot rozhodl sám.
Zjistili jen to, co my doma už víme. Že Sobotka musí pracovat, jak říkával bývalý klasik, s lidským materiálem, který má k dispozici. A který se urazí, když zazní jakákoli kritika na Kreml, přitom bytostně nesnáší Američany. Nemám o stanoviska těchto lidí nouzi, dlouhodobě mě zásobují.
A tak tančí český premiér mezi ruskými vejci a americkým steakem.
Autor je komentátorem deníku Právo.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
