Zdůvodnil to slovy: „Rusko je stále velmoc a asi si nechce nechat od každého foukat do své kaše.“ Pan Kolář uzavřel svůj dopis zvoláním: „Jen aby nám to dubisko na Východě ještě někdy nebylo dobré!“  

 

Není s tímto názorem sám. Stačí zveřejnit text s ruskou tematikou a nespokojené ohlasy jsou zaručené. Člověk se dozvídá, že Vladimir Putin je pro Rusy požehnáním. Že se musí přestat s jeho zlovolným očerňováním. O nejtvrdších členech přátel spolku dubiska mluvit nebudu, protože jejich výrazivo není vhodné pro veřejnoprávní médium.  

 

To jsou hlasy zdola. Karel Schwarzenberg včera zhodnotil stejný jev v horních patrech. Opět zde nemohu použít autentického výrazu, protože se do vysílání veřejnoprávního rozhlasu před desátou hodinou večerní rovněž nehodí. Naštěstí existují synonyma. Takže Schwarzenberg řekl, že u nás před Ruskem jsou někteří předpodělaní.  

 

Zaznělo to v souvislosti s kauzou Torubarov. Kolem vydání ruského podnikatele, s nímž nebylo ukončeno azylové řízení, houstne mlha. Promítlo se totiž do toho nepřátelství mezi ODS a TOP 09, takže verze údajné bondovky na pražském letišti, kdy Miroslav Kalousek měl nařídit zatarasení ruského letadla s Torubarovem, obrůstá barvitými detaily, aby se dokázalo, že Kalousek je jenom cynik a podnikatele není škoda, protože je to prachaté a koneckonců podezřelé individuum.  

 

ODS se k Rusku začala stavět téměř jako pracující důchodce Jiří Kolář. Soudě podle reakce stínového ministra zahraničí ČSSD Lubomíra Zaorálka, ani sociálním demokratům není tento přístup cizí. Schwarzenberg s Kalouskem jsou osamoceni. KSČM je přece nepodpoří.  

 

Toto vše zarámovala návštěva premiéra Petra Nečase právě v Rusku. To, že uzavřené kontrakty přinesou do českého hospodářství práci, je velmi dobrý výsledek. Premiérovo politické chování, které zahrnulo lavírování od odsudku Pussy Riot až ke schůzce se zástupci lidskoprávních organizací, na níž měl mnohoznačně říci, že česká vláda ví, co se děje v Rusku, a bude se snažit těmto silám pomoci, už tak úspěšné nebylo.  

 

Takže: zdola narůstají nálady, že je načase přiklonit se k dubisku, na němž jsou ještě vidět stopy naší někdejší příchylnosti. Vždyť naše zaměstnanost je důležitější než nějaké – bůhví jestli skutečné – trápení neznámých lidí, do kterých nám fakticky nic není. Z horních pater se zase šíří předpodělanost, o které mluvil Schwarzenberg. A rozhodnutí, zda svěřit výstavbu nových bloků Temelína Rusům nebo Američanům, je na spadnutí.  

 

Přitom informace, co se skutečně děje v Rusku a jaké jsou záruky stability na jeho území, jsou běžně k dispozici. Lidé, kteří se tímto tématem odborně zabývají, je mohou poskytnout. Velký zájem o ně ovšem není. Ani dole ani nahoře. Možná i proto, že by příjemci měli z tohoto vyprávění neklidné spaní. A proč věci komplikovat, když se dají nějak, na staronový způsob, potichoučku uplácat.  

 

Autor je komentátorem deníku Právo.