Agentura se také ptala, zda Zeman neporušil zvyklosti a pravidla parlamentní demokracie. Představitelé sněmovních stran většinou navrhovali předčasné volby či sestavení nové vlády na půdorysu nynější koalice, ale prezident se vydal cestou své vlády. 

Podle 57 procent lidí však Zeman nepostupoval v rozporu se zvyklostmi. Zároveň si ale téměř tři čtvrtiny Čechů podle průzkumu myslí, že Zeman chce takto posílit prezidentské pravomoci nebo zavést poloprezidentský systém. Opačný názor má jen 28 procent lidí.A nyní vyhodnocení těchto suchých čísel. Prezident ve svém inauguračním projevu slíbil, že bude zemi sjednocovat. Není až tak důležité, že hodnota tohoto slibu byla ihned, a jak se ukázalo, oprávněně, zpochybněna s odkazem na to, že ho pronesl soudně usvědčený lhář. Životně důležité pro všechny lidi v České republice nakonec není, KDO to řekl, ale k ČEMU nakonec jeho kroky naši zemi dovedly. 

Stav je takový, že společnost je ve stavu definitivního rozkolu. A znovu: nejde o to, že jednomu z těch dvou nesmiřitelných táborů, které proti sobě stojí, je konkrétní osoba jménem Miloš Zeman až fyzicky odporná, zatímco druhý tábor má k ní vztah podobný tomu, který si na svých poddaných vydobyli v nedávných dějinách Stalin či Mao. 

Nebezpečí tkví v tom, že se země neštípla v neškodném sporu o to, jestli je například lepším sportem fotbal nebo hokej anebo zda jsou lepšími domácími miláčky kočky či psi. Rozkol nastal kvůli vztahu k demokracii. Více než třiadvacet let se tady budovala společnost na základech, které jsou obvyklé pro civilizovanější země této planety. Šlo to různě. Občas i hodně ztuha. Mnohé z toho, co se nakonec vyprodukovalo, se spoustě lidí nelíbí. A v mnoha případech je tato nelibost oprávněná.