Jsem ráda, že po více než dvou letech byl schválen zákon, který uloží veřejnému ochránci práv být monitorovacím orgánem pro práva lidí se zdravotním postižením. To je výzva velká. Musím říci, že my už se na to připravujeme. Pořád jsme doufali, že to bude, a opravdu už se zamýšlíme a máme koncepční schůzky a věřím, že po roce uvidíte po roce činnosti, protože to bude na konci roku 2018, viditelný výsledek, že téma práce lidí se zdravotním postižením se dostane více do veřejného povědomí. A doufám, že dojde i k některým pozitivním změnám.

My všichni samozřejmě víme, že tento zákon měl ještě další dvě části. Byla to jakási výjimečná oprávnění, zvláštní oprávnění pro ochránce, aby mohl dát návrh k Ústavnímu soudu na zrušení zákona a aby mohl podat antidiskriminační žalobu ve prospěch nějaké skupiny lidí v systémových věcech, ne k individuální ochraně jednotlivce, ale pokud dochází k nějakému systémovému selhání.

Myslím si, že obě tyto věci jsou velký problém, že tato možnost není. Já samozřejmě umím pracovat s tím, co mám a využívám maximálně možností, které mám. Ale sleduji, jak je těžké pro jednotlivce se bránit soudně, přestože jeho právo je třeba pošlapáváno, a jak vlastně málo lidí se odhodlá k něčemu takovému. A dokonce vím třeba od advokátky, která zastupuje somálskou studentku, která kdysi měla problém na zdravotní škole, že sama je předmětem neuvěřitelné agrese u jednání, v e-mailech. A teď si představte, že to je advokátka – profesionálka, která má, řekněme, podporu jiných. A jak je na tom člověk, když se rozhodne v některých případech, neříkám, že ve všech, je to velmi těžké jít k soudu a bránit svá práva.