Od roku 2002, kdy bylo ke konci roku v českých věznicích asi 16 tisíc osob, počet vězňů s železnou pravidelností každoročně stoupal. Přesto ve vládním prohlášení není ani náznak něčeho, co by se dalo nazvat zásadami trestní politiky, tedy reflexe problému, vytyčení cíle a nalezení nástrojů, jak k tomuto cíli směřovat.

Země s vysokým indexem vězeňské populace rozhodně nejsou země bezpečnější, platí spíše opačná úměra. Země s nízkým indexem (dvakrát nebo třikrát nižším) mají vysokou životní úroveň, vyspělý sociální systém a vyšší míru bezpečnosti lidí. Mají i nízkou míru recidivy. Investují peníze do kvalitního vězeňského personálu a do celého sankčního systému, především do probační a mediační služby. Jejich vlády dbají na široce pojatou prevenci, jejíž součástí je i kvalitní sociální politika a radikální omezení dluhového byznysu a hazardu, což zde bohužel není.

Alarmující je i fakt, že v ČR počet recidivistů mezi trestně stíhanými osobami také stále roste, podle některých údajů jsou dvě třetiny vězeňské populace tvořeny lidmi, kteří svou trestnou činnost, často i bagatelní, opakují.