Během krátké doby jsme ztratili už čtvrtého vojáka. Chlapa, bojovníka, vlastence. Skutečného vlastence, který o vztahu k vlastní zemi nemluvil, ale prokazoval ho činy. A zase se vyrojily názory, že to byl žoldák, že tam neměl co dělat a bůhví, co ještě. Pitomost. To mohou říct jen ti, kteří o tom neví zhola nic. Naši vojáci působí v Afghánistánu na základě pozvání jejich vlády, tj. si tam naši přítomnost přejí. To zaprvé. A co tam dělají? Bojují proti teroristům. Chce k tomuto tvrzení někdo důkaz? Dobře, jeden za všechny. Tři vojáky, kteří padli v srpnu, zabil sebevražedný atentátník. Terorista. Čtvrtého vojáka, který se jako hrdina do vlasti vrátil ve středu, zabil terorista nejspíš taky, byť infiltrovaný do afghánské armády. To vám nestačí? Všichni bychom si našich kluků, kteří do takové mise dobrovolně jdou, měli maximálně vážit!

Pojďme dál. Výlevy komunistů nebo prolhaného obchodníka s neexistujícím opičím morem Okamury, snad už lidi přestávají brát vážně. Plácání o okupantech mají asi podobnou váhu, jako by za okupanty označili spojenecká vojska, která na naše území vstoupila v květnu 1945.

Vážnější je vystoupení bývalého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který celý význam mise zpochybnil a vyzval ke stažení vojsk zpět domů. Proč takhle pan Zaorálek nemluvil ještě jako člen vlády? Měl jiné názory? Nebo si to myslel už tehdy a pokrytecky mlčel, aby si udržel flek? Ať platí první nebo druhá varianta, obojí je šílené.