Všelidové hlasování? V Česku zbytečná věc
Právo moci veřejně hlasovat je jednou z forem přímé demokracie. Ovšem z vyjádření některých našich politiků čiší odpor vůči jakékoli možnosti veřejného projevu ze strany občanů. Tato averze nabírá na obrátkách zvláště poté, co Britové rozhodli díky referendu o odchodu z EU. Díky BREXITU se v plné nahotě projevila obava českých politických špiček z toho, aby lidé u nás neprojevili podobnou iniciativu. Při pomyšlení, že by v České republice mohlo dojít k podobnému všelidovému hlasování o vystoupení z Unie (CZEXIT), naskakuje vládě, respektive poslancům husí kůže. Nechuť nechat lidi v Česku o čemkoli rozhodovat, přímo bije do očí. Ptám se tedy, z čeho pramenní taková obava? Snad z toho, že občané jsou příliš hloupí na to, aby mohli o některých věcech sami rozhodovat? Politické elity zdůvodňují zbytečnost referenda tím, že máme formu zastupitelské demokracie. Jistě, dáváme ve volbách hlas politikům, kteří následně tuto vůli voličů uplatňují v praxi. V určitých případech je však referendum podle mého mínění více než relevantní záležitost. Politické špičky sice omlouvají nechuť k referendu tím, že je drahou záležitostí, já to však považuji za pouhou zástěrku jejich odporu vůči hlasu lidu.
Proč tedy takový strach politiků z všelidového hlasování? Proč obava z toho, že občané projeví svojí vůli a elity se budou muset na základě výsledku tohoto hlasování podřídit svými dalšími politickými kroky? Anebo je to děs z toho, že budou muset činit kroky, které je vytrhnou z jejich pohodlného života, či představa, že budou muset měnit svoje politické rozhodování na základě mínění veřejnosti? Nebo jde o to, že budou muset začít uvažovat v jiných dimenzích? Každopádně jejich nechuť nechat občany rozhodovat o důležitých otázkách je zřejmá a v očích veřejnosti nepřijatelná. Obava z všelidového hlasování je tak velká, že stranické sekretariáty jsou ochotny popírat i základní demokratické principy. To je na pováženou. Je to panika z představy, že občané ukáží rozdílnost pohledu na problémy země. Rozdílnost ve smyslu vidění světa občanského a světa úzkých politických zájmů, jejichž výsledkem jsou plné peněženky elit.
Češi jsou příliš hodnými občany
Občan je hlupák neschopný rozhodovat. Takový vzkaz posílají politické elity našim lidem. Jste stádo a jen my jsme schopní rozhodovat o tom, co je dobré a co ne. Bohužel, mentalita českých lidí je taková, že se bez problémů podřídí politickým rozhodnutím politických špiček. Netvrdím, že referendum je spasitelné. Opakuji, jde o princip. Ukázat lidem, že občan tohoto státu je schopen rozpoznat, co je pro tuto zemi dobré a co ne. Tendenci potlačovat schopnost občanů v Česku samostatně rozhodovat, lze už od revoluce v osmdesátém devátém, bez ohledu na to, která z politických stran je zrovna u vesla. Takhle to prostě je. Politici podceňují názory lidí už celou řadu let. A je úplně jedno, zda v premiérském křesle sedí Klaus, Špidla, Topolánek, Paroubek, Nečas, Sobotka, či někdo jiný. Rovněž dřívější disidenti dnes mlčí a zdaleka už nehájí občanské zájmy tak, jako v dobách totality. Přitom oni by dnes mohli a měli se stejnou vervou bít na poplach, tak jako to dělali za vlády komunistů. I v dnešní době by měli se stejnou vervou hájit demokracii, za kterou tolik bojovali v dobách totality.
Nebudu teď hovořit přímo o CZEXITU, budu hovořit o jiných otázkách, jakými jsou například stále se rozrůstající omezování osobních svobod lidí, mezi které patří neustále se rozrůstající registry, v nichž se shromažďují informace o každém z nás, a jiných věcí, útočících na podstatu osobních svobod každého z nás. Většinou se to omlouvá strachem z terorismu. To je ovšem alibismus a jistá zástěrka, jak uklidnit lidi. Teroristé, pokud budou chtít, zaútočí i bez registrů a šmírování ze strany státního aparátu. Ale, jako by se zdálo, že dnes je na rozdíl od totalitních časů všechno v pořádku.
Přitom všichni víme, že zdaleka není. Nechutí k ústavnímu uzákonění všelidového hlasování o palčivých problémech, jako bychom popírali smysl referenda jako formy přímé demokracie. A to snad v občanském zájmu není. Nechci na tomto místě tvrdit, že musíme vyhlašovat referendum k čemukoli, ale jsou problémy, kde by lidé měli mít možnost se vyjádřit, zvláště pokud se to týká otázek, které se jich přímo dotýkají a jsou zásadní pro směřování státu. Známe země, kde je referendum vypisováno prakticky na všechno, za všechny jmenujme Švýcarsko. Švýcaři to možná s tím veřejným hlasováním až přehánějí, ovšem něco to vypovídá o jejich stupni demokracie. Jsme občanská společnost, politici by se tedy měli podle toho chovat. Považujeme se za demokratický a právní stát, tak se podle toho chovejme. Jinak hrozí, že budeme skutečně považování za banánovou republiku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
