Studie pojednává o vztazích mezi komunistickou stranou a armádou ve východní Evropě pod vlivem sovětské ideologie a vojenské strategie a zaměřuje se na Československo. V centru pozornosti je personální výstavba československé armády a její další rozvoj.

O generálovi Václavovi Prchlíkovi píše autorka v kapitolách Československá lidová armáda po destalinizaci 1956-1967, Armáda v období liberalizace, leden až srpen 1968 a Invaze a normalizace, srpen 1968-1975. Podle ní rozkol ve vojenském velení vyrostl z konfliktu kolem rehabilitací. Václav Prchlík jako náčelník HPS ČSLA vyslovil znepokojení, že rehabilitace nezákonně postižených lidí v roce 1955 nebyly dokončeny.

Bylo to proti vůli prezidenta Antonína Novotného, který měl na nezákonných soudech a čistkách podíl. Podařilo se však potrestat některé důstojníky, kteří se na nezákonných procesech podíleli. O rehabilitaci slovenských generálů usiloval podle autorky zejména generál Egyd Pepich, který se po Prchlíkovi stal v roce 1968 náčelníkem HPS a po 21. srpnu byl na Slovensku ministrem vnitra a poté předsedou Svazarmu – Svazu pro spolupráci s armádou. Pro většinu příslušníků HPS se jmenování Pepicha náčelníkem HPS zdálo poněkud překvapivé, nepatřil k příliš výrazným vojenským osobnostem.