Motto: Síla života je v pravdě, demokracii a poctivé práci pro společnost

Úvod

Tajemník Copa-Cogeca Pekka Pesonen dne 3.6.2011 z Bruselu sděluje: „Silná SZP je základem dalšího rozvoje zemědělství po roce 2013 vzhledem k tomu, že zemědělci a zemědělská družstva budou nucení čelit výzvám spojeným s potravinovou soběstačností, a bezpečností potravin.Přiznáváme, že aplikovaný výzkum do budoucna bude velmi důležitý, ale zároveň je důležité, aby se jeho výsledky také dostaly k zemědělcům a zemědělským družstvům“. Tytéž názory vyznává v ČR již od ledna 2010 multidisciplinární pracovní skupina zemědělských odborníků, příslušníků akademické obce, která je toho názoru, že politické, vládní i nevládní instituce, které agrární , potravinářskou i environmentální politiku v ČR řídí, nebo k ní mají vztah, nejen že neplní řadu zadání vyplývajících ze zákonitostí života společnosti a přírody, ale ani ty závazky, které vyplývají vládních usnesení, z Lisabonské smlouvy, z následných členských závazků v Evropské unii, spolu s její Společnou Zemědělskou Politikou (SZP).

Současný stav

Vláda na svém jednání dne 6. dubna 2011 schválila Principy pro přípravu národních priorit výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Jedním z cílů Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 až 2015 (dále jen "NP VaVaI") schválené usnesením vlády České republiky ze dne 8. června 2009 č. 729 je přehodnocení priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací ve vazbě na potřeby udržitelného rozvoje ČR. Odpovědnost za uskutečňování tohoto opatření má Rada pro výzkum vývoj a inovace, která připravila základní principy, podle kterých budou přijímány nové priority. Odpovědnost za přípravu priorit je Radě pro výzkum a vývoj dána ustanovením § 35 odst. 2 písm. f) zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění zákona č. 110/2009 Sb., a Reformou systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice schválenou usnesením vlády ze dne 26. března 2008 č. 287. Důvodem pro přehodnocení priorit byla a zůstává je skutečnost, že dosavadní priority aplikovaného výzkumu byly formulovány velmi komplexně, chybělo jim dostatečné zacílení na oblasti, které by reagovaly na potřeby společnosti, zejména na společenský a hospodářský rozvoj ČR. Některé výzkumné činnosti byly podfinancovány, aplikovaný výzku nweppřinášel vždy řešení, která by připssívala k růstu naší konkuremceschopnosti, k naplňování potřeb rozvoje společnosti. Programy podpory výzkumu, vývoje a inovací (dále jen VaVaI), jejichž prostřednictvím byly a jsou rozdělovány účelové podpory, sice odkazují na priority VaVaI, ale skutečná vazba programů na priority byly a jsou e nezřídka formalistická. Tento stav je dán nejen neplněním celé řady rozhodnutí na úrovni vlády, Komise či Rady EU, ale také tolerováním či dokonce upřednostňováním vlivů různých profesionálně organizovaných skupin působících především v jejich komderčním a osobním zájmu, bez ohledu na možnosti a kapacity VaVaI a především na celospolečenské potřeby. V propadlišti českých politických a ekonomických hrátek v režii řady fluktuujících, povětšině odborně nekompetentních ministrů skončila také motivačně hodnotná „Zpráva Komise Evropskému Parlamentu o používání zemědělského poradenského systému dle Nařízení Rady ES č 73/2009“, jednoznačně doporučující změny v zemědělském poradenství, ČR, ve smyslu zásad SZP, Farm Advisory Systemu (FAS) či Copa-Cogeca. .

Materiál a metody

V roce 2007 dosáhla ČR v rostlinné a živočišné produkci na hektar zemědělské půdy v tržních cenách pouze 54% a 51% průměru stejných ukazatelů EU 15 jakož i 63 % a 59% průměru EU 27, zhruba 50% a 40% Německých kapacit a 74% a 56% produkce Rakouska. V odborném chovatelském magazinu Náš chov napsal na základě týmových poznatků z praxe autor příspěvku již v roce 2012, že česká zemědělská a potravinářská praxe postrádá “Komplexní provozní odborné poradenství (rostlinná výroba, živočišná výroba, management) na základě analýzy rizik na principu prevence v gesci státu“. Také absence konstruktivní koncepce rozvoje agrárního a potravinového sektoru a odborného poradenství v ČR je při českých vládních falzech v podmínkách SZP pro naše zemědělství, pro chovy dojnic, potravinářský průmysl i život na venkově decimující až likvidační. Za doložitelný příznak odevzdanosti agrárního i potravinového sektoru bezkoncepčnímu dotačnímu režimu mám i neplnění Národního Strategického Plánu Rozvoje Venkova (NSPRV, Zpravodaj Mze 2/2006), absenci regionálních programů rozvoje Venkova (PRV) či účiných Kontrolních mastitidních programů (KMP, DHI Dairy Herd Improvement). Jinak by se nemohlo stát, avy bylo v roce 2010 pro zootechnické důvody vyřazeno 17,1 % krav, zatím co ze zdravotních důvodů jich bylo vyřazeno celých 82,9 %. Také vnucená regulační a decimační opatření u stavů skotu mělo a stále má své někdy katastrofické nutriční důsledky, řešené i chemizací krmných dávek aplikováním močoviny. Zákonitě následovaly její nestandardní hodnoty v mléce, neřešitelné reprodukční a metabolické choroby, alterace hodnot mléka. Při vynuceném nárůstu roční dojivosti se zvýšila incidence onemocnění mléčných žláz dojnic až na dvojnásobek, z 18 na 38,5 %. Řešení nárustu infekčních mastitid masovou aplikací antibiotik nemá pro řadu vážných zdravotních rizik žádné morální oprávnění. Účinnější a zdravější by byl osvědčený kompelxní režim prevence, sledování zdraví mléčných žláz dojnic formou Kontrolních mastitidních programů. To však bez existence kontrolních a poradenských služeb v gesci státu bude jen těžko možné, kdy jakákoliv sofisitikovaná prevence je mimo zájmy komerčně zaměřených privátních služeb. 

Produkční a morální krize agrárního, potravinového i envirnmentálního sektoru v ČR vedla v kombinaci s nerovnými přímými platbami a kokurenčními podmínkámi v režimu globalizace k trvalému poklesu soběstačnosti našeho potravinového spektra, ke ztrátám pracovních příležitostí, ale i k opomíjení veřejných zájmů (public goods). Situace v ČR je vagrární sektoru neuspokojivá , je horší než v srovnatelném Německu, nebo Rakousku. Každoročně se v Ročenkách ČMSCh a.s. dočítáme, že „ řešení vyžaduje stejně aktivní přístup nejen chovatelů, ale i všech zainteresovaných institucí, orgánů a úřadů, profesních organizací chovatelů skotu, zpracovatelů i celé společnosti“ (Náš chov 3/2010, ing Kvapilík: ČR na chvostu unie.), což mám za neoprávněný profesionální alibizmus. Za daných okolností je možno považovat některé informace o účinnosti poradenství ze strany chovatelských svazů, KIS etc. jen za velmi nekoncepční, populistické a zavádějící postupy.