Hrubá zemědělská produkce totiž činila v roce 1990 106 miliard korun, v roce 2010 již jen 68 miliard korun. Po nedostatku vajec může stejným způsobem přijít nedostatek vepřového, ale jsou tu také záplavy, či sucho,  půdní eroze etc.  takže byla vyslovena i vize, že snad „po dvaceti letech čeští politici uslyší na naše zemědělství, že pod tlakem hladových a rozzuřených voličů politici pochopí důležitost domácího zemědělství. V ČR se totiž prý  politici skrývají za dobře znějící formulky o společném trhu a produkci, kdy v Německu stoupla produkce masa 2,5 krát, zatím co u nás o polovinu klesla. Západní členové EU domácí výrobu a potravinovou soběstačnost zkrátka nepodceňují. Naopak ČR a noví východní členové rezignovali na vlastní zemědělství a teď sklízejí trpké plody, protože svobodný stát bude jen ten, který bude mít potraviny, vodu a energii“. Na sklonku téhož roku se dovídáme o obavách, že „se blíží  se doba, kdy ve výhodě budou země, které soběstačnost udržely, protože té se ČR  v produkci řady základních potravin dosti lehkovážně zbavila. U vepřového dosáhl podíl dovozu již 52%, drůbežího masa dovážíme 48%, u mléka a mléčných výrobků je to 40%.  Bezhlavé spoléhání se na dovoz potravin je hazardem se společenským zdravím a tak se spojily síly a byl najat exeurokomisař k společnému lobování za české zemědělství v Bruselu. (Právo, 6.10.2012) .

Tisková zpráva zemědělského svazu ČR ze dne 18.10.2012 naopak informuje o možnostech  zemědělců požadovat na SZIF selektivní doplňkové TOP UP platby ( chmel, přežvýkavci, škrob), protože se „ministerstvu  podařilo během tohoto roku zajistit dodatečné finanční prostředky, a to 400 milionů korun z prostředků příjmů Pozemkového fondu a 100 milionů korun z nespotřebovaných výdajů Ministerstva zemědělství z minulých let.“ Tuto nabídku ovšem  nelze považovat ani za náznak voličskou veřejností očekávaného strategického uvažování . Není to nic více a nic  méně, než okolnostmi vynucená korupce praktikujících zemědělců, za „držhubné“na jejich cestě k úpadku.

Hned po roce se však  činitel stojící v čele AK ČR devět let , během nichž se vystřídalo osm ministrů zemědělství, jak se rádo uvádí,  v adventním čase bilancování vyjadřuje, že „svítá nová naděje pro renezanci českého zemědělství a že hlavní příčinou jeho propadu nebude ani tak Brusel a nerovné podmínky našich zemědělců, ale čeští politici , jejichž neodbornost a nezájem. To přitom neplatí jenom pro zemědělství“ (Právo 7.12.2013). Heureka.

Po dalším půlroce se dovídáme , že vrcholí jednání o konečné podobě SZP EU, na něž navazuje diskuse o podobě transformace reformy SZP do podmínek českého zemědělství. Ani slovem zmínka o potřebě existence „Strategie pro růst , českého zemědělství a potravinářství po roce 2013“ zpracované  týmem odborných autorů 12.12.2012. Dokumentv kapitole 8. Projekce strategie při impelmentaci SZP EU na období 2014-2020 odst 16 uvádí potřebu zásadní změny systému podpory poradenství od podpory „podnikání v poradenství“ směrem k podpoře „poradenství v podnikání“.   Stotisícová členská základna AK ČR se ale od svého akčního vedení dovídá, že agrární sektor vstupuje do roku 2014 bez obav , kdy „lobbing  v Bruselu přinesl své ovoce“.  V této souvislosti bylo zveřejněno, že působnosti českých politiků vládních i nevládních činitelů v Bruselu byl natolik úspěšné že české platby na hektar vzrostly ze 190 eur na 250 eur, což je celých  60% úrovně plateb v zakladatelských zemí.