Úvod

Potravinové právo je složeno z právních a správních předpisů, použitelných ve Společenství členských států Evropské Unie, nebo na vnitrostátní úrovni pro potraviny obecně, jak pro oblast bezpečnosti potravin, tak pro jejich alespoň relativní soběstačnost. Vztahuje se na všechny fáze výroby, zpracování a distribuce potravin, krmiv a dalších agrárních komodit. Nařízením Evropského Parlamentu a Rady ES č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 , kterým jsou stanoveny obecné zásady a požadavky potravinového práva, byl zřízen „Evropský úřad pro bezpečnost potravin“, současně byly stanoveny postupy, týkající se bezpečnosti potravin.

Komentář k působnostem úřadu v souladu s „Bílou knihou o zdravotní nezávadnosti potravin“ (Komise EU ,1999) uvádí, že „politika zdravotní nezávadnosti potravin se bude pevně opírat o využívání poradenství na vědecké bázi a tam, kde to bude zapotřebí, bude použit princip prevence“. Mimořádně důležitá je schopnost rychle provádět účinná ochranná opatření na základě analýz rizik v případě, že se v potravinovém řetězci zjistí problém, který může ohrozit zdraví a potravinovou bezpečnost v ČR, v Evropě, či ve světě. Precautionary principle, princip předběžné opatrnosti musí „pokrývat ty specifické situace, kde je vědecká evidence nedostatečná a neprůkazná i všude tam, kde jsou opodstatněné důvody k obavám (Komise EU 2004: 10).“

Přesto, že usnesení vlády ČR č. 61 ze dne 18. 1. 2010 o „Strategii bezpečnosti potravin a výživy na období 2010-2013“ ukládá zajistit praktickou realizaci bezpečnosti potravin a výživy, došlo v ČR i ve světě k nárustu sérií katastrofických nutričních příhod. Prokázala se tak nezpůsobilost  hypertrofovaných politických, státních i nestátních institucí řídit efektivně působnosti v ose stát – věda – provozní praxe – spotřebitel, a to  nejen v naší zemi.  Nekoordinovanost dozorových i poradenských služeb způsobuje jejich selhávání v agrárním a potravinovém sektoru stále častěji. Oba  sektory postrádají nezbytné regulativní prvky na celostátní i regionální úrovni, dlouhodobě postrádají také vládami opožděně koncipované projekce „Strategických rozvojových cílů při implementaci SZP EU pro období 2014–2020“ s tvorbou „sektorových obálek“ etc.

Materiál

Předkládaná práce je zaměřena na potřebu poskytování provozního „trouble-shootingu“ funkčním  „komplexním odborným provozním poradenstvím na základě analýzy rizik a na principu prevence“ při využití dlouhodobých praktických zkušeností a projektů, poskytujících všeobecné i specializované odborné poradenství, reflektujících  problematiku provozní praxe i „public goods“.

Tak na příklad dlouhodobá dekadence stavů dojnic i jejich chovatelské úrovně, je kromě jiné faktografie pregnantně doložitelná důvody jejich vyřazování z chovu. Ty byly v roce 2011 v 16 % ze zootechnických a v 84 % ze zdravotních důvodů. To je evidentí a zákonitý projev daně za odborně neřízené zvyšování roční dojivosti z 6 tisíc kg mléka na téměř dvojnásobek. Narostly počty i hloubka projevů metabolických alterací a imunosuprese, četnost poruch produkčních a reprodukčních cyklů,  kondičního i pohybového skóre dojnic. Tato „balkanizace“ poměrně vyspělé české chovatelské péče plně obnažila absenci české verze zlepšování mléčného hospodářství ,„Dairy Herd Improvement“ (DHI), běžné ve světě. Toto pochybení v managementu prvovýroby mléka vedlo v roce 2011 nejen  ke zvýšení výskytu „ostatních zdravotních poruch“, povětšině  hepatorenálních syndromů, ale i rizika onemocnění mléčných žláz dojnic až na dvojnásobek, z 18,0 na 38,5 %.  Tajemník Copa-Cogeca Pekka Pesonen již 3. 6. 2011 z Bruselu upozorňoval, že: „silná SZP je základem dalšího rozvoje zemědělství po roce 2013 vzhledem k tomu, že zemědělci a zemědělská družstva budou  nuceni čelit výzvám spojeným s potravinovou soběstačností a bezpečností. Vládní usnesení, které uložilo cíle typu „vytvoření silného a dynamického zemědělsko-potravinářského odvětví“ (NSPRV,Osa I ) etc. se dnes jeví, a to  zcela průkazně,   jen jako projev deklarativní nezávaznosti spolčených mocenských managementů, které nenesou za svá rozhodování ani mravní, ani hmotnou odpovědnost. Tak mohli někteří odborníci označit již v minulém roce rizikový stav naší prvovýroby mléka za „mléčný armagedon“ (Euro No 37, 2012).

Výsledky

Analýzou 37 434 bazénových vzorků mléka na celkový počet mikrobů ( CPM) a 17 502 (47 %) vzorků na počet koliformních bakterií (KB) bylo  zjištěno, že podíly nestandardních nálezů KB daných hodnotami nad 1 000 CFU/ml mléka, se meziročně dlouhodobě zvyšují. V průběhu posledních šesti let se nestandardní hodnoty KB, které jsou relevantním ukazatelem úrovně sanitačních působností a příčin raného duření sýrů zvýšily až na trojnásobek (2006/3,3 %, 2012/11,9 %) při sezónních kulminacích v letních měsících.

U počtů somatických buněk (PSB) v mléce, jako ukazatele bezpečnosti suroviny a její jakosti , jakož i zdraví produkčního parenchymu mléčných žláz (EEC Milk Hygiene Directive 92/46/EEC, 16 June 1996), se hodnoty nad 400 tisíc/ml mléka považují za relevantní ukazatel „problémového stáda“ z hlediska zdraví mléčných žláz. V ČR „statisticky milosrdné meziroční průměry“ počtů somatických buněk v bazénových vzorcích na úrovni cca 250 tisíc SB/ml mléka však „utajují“ nejméně 7–14 % měsíční podíly mléka s nestandardními PSB, tj. nad 400 tisíc SB/ml mléka. Mlékárnám je tak v provozní realitě běžně dodáváno až cca 30 % mléka s hodnotami SB nad 200 tisíc, běžně uznávané prahové hodnoty pro „provozní jistotu“ produkce jakostního, zdravotně nezávadného mléka.

Uvedené projevy ignorance principu předběžné opatrnosti, stejně jako osvědčeného Farm Advisory System (FAS), doporučujícího „diferenciaci kontrol od informací a všeobecného poradenství od specializovaného , (Nařízení Rady EU č. 73/2009), vedly v ČR k řadě zásadních pochybení. Ztratili jsme „zdravý selský rozum“, v ČR vládne „syndrom hybris“, je ignorována zásada prověřování rentability aktivit  formou  „cost benefit analyzis“. Společnost je ohrožována, mezigeneračně zadlužována, „stát není schopen plnit své základní funkce“.  

Tak na příklad Ročenka chovu skotu 2009 uvádí odhad ÚSKVBL o  ročním objemu trhu s veterinárními léčivy, že tento činil v roce  2008 cca 2 miliardy korun českých. To je pro úroveň chovatelského know-how i pro bezpečnost produkce mléka více než alarmující. Dokládá to nejen  index spotřeby cefalosporinů k léčbě mastitid v období 2004/2008 na úrovni 2,8 , ale i související  výskyt (ne)řešených subklinických mastitid dojnic, jako příčin  užitkových ztrát.

Diskuse

Z hlediska stávajících (ne)vazeb trianglu producent – zpracovatel – distribuce (občan) lze konstatovat, že „forma plnění potravinového práva“ v ČR je nejen neracionální, tedy plýtvavá, ale i morálně neodpovědná, tedy nedostatečná. Cílení péče vlády, ministrů zemědělství i NGO na cross compliance včetně její GAEC a SMR , je z hlediska SZP i potřeb našeho agrárního a spotřebitelského sektoru tristně nekomplexní. Top negativem je zneužívání působností dotačních  drog z EU i z HDP, ke korupci selského rozumu, jeho produkčního svědomí  a selské prestiže.

Zemědělská praxe trvale postrádá „Komplexní odborné provozní poradenství (rostlinná výroba, živočišná výroba, management) na základě analýzy rizik (Bílá kniha komise EU, 1999), na principu prevence a v gesci státu“, protože, jak je zřejmé z výše uvedeného, Koncepce poradenství MZe pro 2009–2013 i KIS  řízená AK ČR, selhala.

Návrhy „multidisciplinární pracovní skupinou zemědělských odborníků“ reagují komplexně nejen na potřeby agrární a potravinářské praxe, ale i na poslední „Sdělení Komise EP a Radě KOM (2011), 748“ ze dne 15. 11. 2011, ve věci „Akčního plánu proti rostoucím hrozbám antimikrobiální rezistence (AMR)“ etc. Aktuálně mám na mysli akci č. 2 k „ posílení regulatorního rámce týkajícího se veterinárních léčivých přípravků a medikovaných krmiv prostřednictvím „přezkumného balíčku plánovaného pro rok 2013“.

Závěr

Zachování strategicky nezbytných produkčních národních kapacit českého zemědělství a potravinářství, bude možné jen za cenu zásadních korekcí výkonně regulativní gesce státu v aagrárním sektoru za účelem dodržování zásad potravinového práva, i food security. České politcké, GO i NGO establishmenty nechtějí slyšet odborně věcné oponentury, nechtějí o nich přemýšlet, otevřeně diskutovat, ani „skládat účty“ před odbornou i laickou veřejností z jejich chybného mocenského rozhodování. Naopak, neoprávněně zarputile setrvávají na jimi vytvořeném simulakru správy věcí veřejných. Strategické zásady SZP (CAP) ve smyslu „stability, balance, predictability i hlavní výzvy „Position paper“ Komise EU je nutno v celostním i regionálním pojetí vnímat jako plně opodstatněné výzvy z Bruselu. Komise EU  k vývoji „Dohody o partnerství a programů v ČR pro období 2014–2020“ zcela předmětně nabádá ČR k „mobilizaci faktorů usnadňujících přechod k růstu založenému na inovacích, vyšší přidané hodnotě, lidskému kapitálu a ekonomice efektivně využívající zdroje“ při plnění autonomních „Strategických rozvojových cílů“ (Smart Specialization Strategy) po roce 2013.

Schopnost reagovat na problematiku opakovaně ohrožované bezpečnosti potravin spočívá na „odpovědném, demokratickém postupu všech politických, ekonomických a společenských institucí, na jejich kulturních hodnotách, na akceptaci otevřené debaty“ (J. Diamond, Kolaps) a ne v  dosavadním stavu (ne) řešení  problémů food security i „Strategie pro růst“ v ČR.