Diplomaticky to popis stavu věcí veřejných v ČR. Neopomněli zdůraznit, že se v Česku díky přílivu evropských miliard vytvořily desetitisíce pracovních míst. Těžko říci, proč tedy europoslankyně Ingeborg Grässleová na tuto hru nepřistoupila a řekla něco jiného. Prohlásila, že Češi by neměli z evropských zdrojů dostat ani korunu a ještě by měli spoustu peněz vracet. Vymysleli takový způsob čerpání, který zřejmě záměrně vytváří prostor pro podvody s evropskými penězi. Dosud se prý nevysvětlilo, jak bylo možné, že se vytvořil takový systém, který v několika stupních nad sebou kryl podvody, ke kterým docházelo v nižších úrovních. Češi neumějí s penězi zacházet, chovají se jako v Řecku, nedá se jim věřit, když něco slíbí, a podvody kryjí dodnes. Taková kritika byla českými úředníky přijata více než s rozpaky, sváděli vinu na sebe navzájem, aniž by se zabývali svou morální a hmotnou responzibilitou. Správné pojmenování reality resp. informací o ní se veřejnosti nedostalo. Stále existuje dost politiků, kteří jsou ochotni veřejně vystupovat bez šatů a přitom se sebevědomě tvářit, že jsou vlastně oblečení, protože jsou to jejich prebendy, jejich peníze, které “ mají na mysli až první v řadě”.

Přesto se , stejně jako v roce 2009, našla i dnes mezi státními činiteli bílá vrána, jako v roce 2009 ministr Janota, který v rozhovoru pro deník DNES napsal, že “nechce být za ministra idiota”. V korespondenci s ním jsem reagoval názorem, že “ani my občané nechceme být za občany idioty”, a to s vědomím, že všechny vlády, ať LIB či LAB, se opakovaně zapřísahaly snižováním správního aparátu, aby ten po každých volbách zákonitě zbytněl. Tehdy ,dnes již nebohý ministr chtěl opustiti zprofanovaný státní aparát a chtěl přejít do privátních služeb. Nestihl to. Posledně však náměstek ministra školství pro evropské fondy Michal Zaorálek (ODS) rezignovat stihl. Řekl, že je unavený a nemá motivaci v práci pokračovat. Jistě totiž ví, že Operační program výzkum a vývoj pro inovace je v katastrofálním stavu, že hrozí i další ztráty. Kromě výše zmíněného programu totiž MŠMT spravuje také program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. V obou programech jsou desítky miliard korun. Z programu pro konkurenceschopnost ministerstvu hrozí nedočerpání až 1,9 miliardy korun, z programu na výzkum dokonce 7,5miliardy. Všechny vládní úřady se proto snaží vypisovat nové výzvy a peníze co nejrychleji utratit, i kdyby to bylo, jako na Mze ČR, na „výzkum pitelnosti piva za 13.071 tis. Kč, takto účelové dotace“. Vysoké školy, ale i vědecké ústavy však mají v úmyslu v souvislosti s rozdělováním dotací z EU podat na ministerstvo školství žalobu kvůli „úřední šikaně". Nelíbí se jim přístup ministerstva při čerpání peněz z evropských dotací, kvůli němuž prý přicházejí o velké finanční částky. Frustrovaný státní úředník, přeživší ve své tříleté působnost čtyři ministry, stejně jako jiný, nevládní činitel, pyšnící se svým dotačním lobysmem a přeživšim za devět let osm ministrů, však nakonec přece jenom „nenašli motivaci pro pokračování ve své působnosti“. Neustálé hledání řešení v podmínkách protichůdné legislativy a odporujících si pravidel pro implementaci evropských fondů je frustrující nejen pro poskytovatele dotací, ale také pro jejich spravovatele a příjemce. Navyklé autonomní, formou auditů či cost benefit analýz nekontrolované působnosti řady státních, vládních i nevládních institucí nakonec nabyly latentních forem parazitických působností dařilo se malverzaci, nepostihované kriminalitě. Politizace národního hospodářství, povětšině bez zpětných vazeb na život a problematiku občanů či provozní praxe, ignorovala strategické a koncepční potřeby země, vystačili jsme si s Klausovými privatizačními zlodějnami, jeho balíčky a neviditelnou rukou trhu. . Až pod tlakem EU byly v minulém roce zpracovány zásady Strategie pro růst -české zemědělství a potravinářství po roce 2013 (12.12.2012), jejíž odpovědně zpracované strategické rozvojové cíle plně dokládají dosavadní jízdu našich vlád „na mrtvém koni“ a jejich trpělivé ukládání kostlivců do skříní.

Reálně je nutno připustit, že České republice nebudou proplaceny z fondů Evropské unie částky peněz v řádech desítek miliard korun v rámci již skončené, ale účetně nedořešené finanční perspektivy let 2007 – 2013. Zatím tak mluví evropští poslanci, za pár týdnů to může říci Evropská komise.