Olomoucký arcibiskup v úvodu svého listu konstatuje, že nežijeme v lehké době, a zmiňuje například pandemii, inflaci a drahé energie i mezinárodní napětí, které v posledních dnech vyústilo ve válečný konflikt. „Svět rozbitý na spousty představ a osobních priorit je v pokušení se hádat a bojovat. Vybudování něčeho pozitivního však nelze dosáhnout štěpením a nesmiřitelným bojem, ale jen spoluprací,“ dodává. Všechny spory přitom jsou jen ukázkou daleko hlubších problémů společnosti, například chápání pravdy, kterou si kdekdo přivlastňuje a prosazuje mocí. „Pravdu ale můžeme jen pokorně hledat. A nejlepší cestou k jejímu nalezení je, když ji hledáme společně,“ říká arcibiskup Graubner.
Zatímco dříve se uznával jen rozum, dnes platí opačný extrém a rozhodující je subjektivní pocit. „Co je dobro a co zlo si rozhoduje každý sám, když už vlastní já povýšil na místo neomylného boha. A protože nejvyšší může být z logiky věci vždy jenom jeden, stávají se všichni ostatní konkurenty nebo protivníky. Pak chybí přátelé či spolupracovníci. Váznou vztahy,“ zdůrazňuje arcibiskup Graubner a dodává: „Žijeme v době obrovské krize vztahů, která je plodem individualismu. Užíváme komunikační prostředky jako nikdy dřív, ale komunikujeme ve svých bublinách a ztrácíme schopnost vytvářet trvalé vztahy. Nejvíce je to vidět na stabilitě a atmosféře rodin.“
Takový svět pak potřebuje přijmout vykoupení od Krista, který všechnu bídu bere na sebe a od křesťanů žádá jen to, aby byli svědky naděje plynoucí z vykoupení. „To ovšem vyžaduje, abychom žili jako lidé, kteří už jsou vykoupeni. Protože to dostatečně neumíme, využijme tyto dny postu k horlivému učení se v Kristově škole a udělejme z postní doby intenzivní kurz života vykoupených,“ vybízí olomoucký arcibiskup a zmiňuje, podle čeho se takový člověk pozná: raduje se tak, že ani každodenní problémy mu nemohou radost pokazit, uprostřed všech nejistot má jistotu, že Bůh jej miluje, spoléhá na Vykupitele, a tak se osvobozuje od vlastního já a přijímá Boží myšlení, požadavky a zásady. „Vykoupený prostě ví, že nepatří sám sobě, ale Kristu, a je klidný, protože Kristus se umí postarat o to, co mu patří,“ dodává arcibiskup Graubner.
K růstu v tomto postoji podle něj mohou pomoci dva úkoly: „Ráno se rozhodněme prožít den jako Kristovi vykoupení a poprosme o Boží pomoc. Večer spočítejme situace, kdy se nám to povedlo, případně promysleme situaci, kterou jsme dnes nezvládli, abychom další den mohli znovu začít,“ říká a pokračuje: „Kurz bude úspěšnější, když o své zkušenosti budeme často s někým mluvit.“ Každému, kdo do této postní školy vstoupí, a zvláště těm, kdo v minulých týdnech udělali zkušenost sněmovních kroužků a mají chuť společně pokračovat, pak děkuje a svůj pastýřský list končí slovy: „Přesvědčivý život vykoupených a zkušenosti uzdravení Boží láskou časem vtáhnou další lidi. Ukáže se, že jde o nejlepší cestu k překonání smrtící fragmentace společnosti a beznaděje pramenící ze ztráty důvěry. Těším se na příchod velikonoční radosti, kterou dá Bůh světu skrze ty, na nichž je vidět, že jsou vykoupeni, a každému z vás ze srdce žehnám.“
Celé znění pastýřského listu ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
