Občas si do Rakouska nebo do SRN zajedu na nákup. V červnu roku 1989 jsem ve vlaku mluvil s náhodným rakouským cestujícím. Ptal se mě tehdy, proč máme tak hloupé politiky. Jakeš nebo Biľak byli totiž známi i tam. Ten člověk mimochodem četl noviny Volksstime. Po roce 1989 přestaly vycházet, jelikož už je ČSSR přestala financovat. Patřily Komunistické straně Rakouska. Do Rakouska a do Německa jezdím dodnes. V těchto zemích kupodivu nemají problém s polskými potravinami, v jejich obchodních řetězcích se polské zboží zcela běžně prodává.

Kontrastuje to s antipolskou hysterií, jak ji víří někteří naši politici. Na hovězí a vepřové konzervy mají u našich německojazyčných sousedů vývozci z Polska téměř monopol. Vše doplňují polské kvalitní uzeniny, mléčné výrobky a také ryby, převážně v octě. Z českých výrobků najdeme na jih a západ od našich hranic pouze pár druhů piv a Becherovku. Viděl jsem též Karlovarské oplatky a Pražskou šunku. Tyto dva výrobky byly ale – asi pro jistotu – vyrobené v Německu.

Pokud jsem vše pochopil správně, tak z naší země vyvážíme živá zvířata a k nám se vrací maso rozporcované, nebo v konzervách. Na tom patrně vydělá vývozce, snad i s pomocí dotací, ale český zákazník má často výrazně dražší zboží než Polák, Němec či Rakušan. Když k tomu připočteme další dotacemi hnané pěstování všudypřítomné řepky, je potom jasné, že v této zemi žije miliardář a na podzim sklidíme málo brambor. Je totiž zcela běžné, že v Německu jsou brambory k dostání za poloviční cenu než u nás.