Schauer se ptá: Jaká je naše národní existence? „Jsme ve svém národním bytu skutečně tak zabezpečeni, jak by se zdálo na pohled? Ochraňuje nás pro budoucnosť (…) naše intelligence, literatura a celý náš národní apparát před možným budoucím, byť sebevzdálenějším a okamžité pravdě nepodobnějším odnárodněním, resp. přenárodněním? Otázka ta není akademická, může se nenadále státi palčivou.“

Druhá otázka: Co je úkolem našeho národa? „Jako jednotlivec tu není sám pro sebe, nýbrž musí býti obohacením pojmu, specie člověcké, tak ani národ není tu sám pro sebe. Je zde český národ proto, aby jako osamělá pivoňka vypučel, vykvetl, uvadl, či aby zprostředkoval mezi svým okolím, na př. aby byl přechodiskem mezi romanogermánským Západem a slovanským Východem? Či je povolán, aby sám ze sebe vytvořil vlastní, novou kulturu, zcela nový zdroj tepla a světla?“

Na Schauerovy otázky jako bychom dlouhá desetiletí marně hledali odpověď. Když se užuž zdá, že ji máme, po krátké euforii přijde kocovina. Pořád žijeme ze dne na den a naše politika nesahá než od případu k případu. Jdeme vpřed, ale bez cíle. Nejlepší metoda, jak jít zpět, aniž bychom to pozorovali. V 90. letech jsme mířili na Západ. Kam míříme nyní? Užívali jsme si tenkrát všechny možné mosty do světa, dnes nás zajímají spíše ploty. Zbožňujeme svobodu, a necháváme se oplocovat strachem. Bydlet s někým ve společném domě? Když se tam o nás pěkně postarají, dobrá. Když bychom se ale měli sami starat o druhé, začneme couvat. A hledat útěchu ve všem národním. Schauer by koukal, jak taky může vypadat doba „přenárodnění“.

Proč to nereflektujeme? Protože HDP roste, nezaměstnanost klesá. Pivo teče proudem. Němci jsou v klidu, Rusové daleko. Teroristi nás nechávají na pokoji. Co je úkolem našeho národa? Táhněte s tím k čertu! Běžte dělat něco praktického.

K Schauerovým dvěma otázkám bychom možná mohli přidat třetí, vlastně klíčovou: kdy se těmi prvními dvěma začneme konečně zabývat?

Autor je ředitel IKDP.