Nejde o shakespearovské citace, ale výběrové policejní přepisy odposlechů z kauzy Nagyová. Horliví státní zástupci a policisté vyvolávají dojem velkého veřejného procesu, v němž obžalovaní musí být souzeni a odsouzeni. Hnus v přímém přenosu.

Prakticky denně jsme svědky toho, jak ti, kteří se tak rádi dovolávají svobody slova, jedním dechem pošlapávají osobnostní práva lidí na intimitu a spravedlivé soudní řízení. Skutečnost, že to dělají reprezentanti orgánů činných v trestním řízení, dnes už překvapí zřejmě málokoho. Razie na Úřadu vlády, od níž uplyne za tři týdny právě jeden rok, měla přinést velká odhalení, spojené se zabavováním stovek kil zlata a desítek miliónů korun, jak ve svém hrdém výčtu „orgány činné“ oznamovali na první tiskové konferenci. A výsledek?

Správný biják

Z velké červnové korupční kauzy nakonec zbyly jen právní konstrukce o legitimnosti vzdávání se mandátu nebo Nečasově vládní personalistice jako o způsobu sabotování státní správy. V určitých kruzích „orgánů činných“ proto vzrůstá nervozita a snaha získat veřejnost na svou stranu stůj co stůj. A když nejsou na stole důkazy, nastupují sugestivní přepisy odposlechů.

Z tlachů se najednou stávají pokusy o konspiraci proti státu a mezi tím je cítit erotické dusno mezi expremiérem a jeho šéfkou sekretariátu. No prostě správný biják.