Dnes, na jaře 2014, se nám jako bumerang vrací situace, kterou jsme zažili už před rokem s nově zvoleným prezidentem Zemanem. Tehdy i dnes byl společným jmenovatelem pokus přepsat politický režim v Česku.

Vysoká hra

Miloš Zeman na jaře 2013 využil slabosti středopravicové vládní většiny a bez konzultace s politickými stranami jmenoval Rusnokovu polopolitickou vládu. Cílem tohoto a dalších kroků bylo vytvořit režim, v němž by prezident po volbách významně asistoval u sestavování vlády, dosazoval do ní své lidi a prostřednictvím svých stoupenců by usměrňoval vládní strany. Někde se tomuto systému říká poloprezidentský, ale to není zase až tak podstatné.

Důležité je, že prezident dostal dvakrát po sobě přes prsty. Nejdříve sněmovna nedala důvěru „jeho“ Rusnokově vládě a krátce potom utrpěli spříznění zemanovci volební debakl. Následně byl Zeman opět natlačen do své ústavní pozice, z níž může politické procesy zbrzďovat, ale nikoli měnit režim. Zeman hrál vysokou hru a prohrál.

Juniorní pozice

Jestliže sněmovní volby znamenaly konec Zemanova snažení, zdá se, že místo toho, kdo chce přepsat politický režim, aktuálně zaujal Andrej Babiš. I tentokrát je cílem dominance, i když jiného druhu.

Už od voleb tvrdíme, že hlavní politický střet současnosti se neodehrává na ose vláda versus opozice nebo pravice kontra levice. Ve skutečnosti se hlavní konfliktní linie táhne mezi ANO a ČSSD, které se shodou mnoha okolností ocitly ve vládní koalici. Přitěžující je, že ten ambicióznější z obou subjektů (ANO) je ve vládě v juniorní pozici vůči tomu tradičnímu (ČSSD).