Základním cílem navrhovaných nových či revidovaných směrnic a nařízení je dosažení již dříve schválených klimaticko-energetických cílů EU do roku 2030 a naplnění příslibů Energetické unie, tedy zajištění bezpečných, dostupných a udržitelných dodávek energie pro firmy i domácnosti. Dnes představené legislativní materiály se s ohledem na tuto ambici většinou vydávají správným směrem, staví do popředí tržní mechanismy, reagují na aktuální trendy v odvětví a přizpůsobují tomu regulatorní prostředí. Platí to zejména o pravidlech fungování vnitřního trhu s elektřinou.

„EU, její instituce a členské státy musí dobře zvážit, čeho chtějí v energetické politice dosáhnout a přizpůsobit tomu prioritizaci cílů. Dnes navržený balík dosavadnímu konsensu ohledně priorit zcela neodpovídá,“ uvedl ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) Bohuslav Čížek.

„Některé části balíku mohou mít ale velmi nebezpečné tendence a spotřebitelům i státům přinést více škody než užitku. Navýšený 30% cíl pro energetickou účinnost do roku 2030 (o tři procentní body víc oproti očekávání) sice na první pohled přinese nižší spotřebu energie, což je samo o sobě žádoucí, avšak bez dostatečného ohledu na to, jestli náklady na dodatečná úsporná opatření skutečně vyváží hodnotu ušetřené energie,“ upozornil Čížek. Hodnota ušetřené energie je přitom za současných rychle se měnících podmínek na globálních trzích a klesajících cenách řady pokročilých obnovitelných technologií pro následující roky velmi těžko odhadnutelná.