Národ prý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tedy nereptejme, neb nám do dalších voleb stejně nic jiného nezbývá. Neklame-li mě paměť, jde o první neúplnou vládu, která kdy žádala o důvěru. Vláda bude od začátku chromá až do té doby, než se Andrej Babiš postará o doplnění. Nemohu si odpustit poznámku, že předseda vlády si nezaslouží ty dva rozporuplné přílepky, s nimiž se musí dělit o moc. Jejich představitelům by slušelo více skromnosti v bezvýznamnosti.
Tomio Okamura by neměl vykřikovat zásady zahraniční politiky mé vlasti, a nemají-li Motoristé nezpochybnitelného kandidáta na funkci ministra životního prostředí, měli ponechat Andreje Babiše, aby obsazení křesla vyřešil bez nich. Okázalé přezírání prezidenta by si představitelé přílepků neměli dovolovat, protože s jeho voličskou podporou mu nemohou konkurovat. Prezident republiky nemusí automaticky plnit přání Filipa Turka.
Sotva utichlo sněmovní rámusení, začíná povyk kvůli žádosti justice o vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Je přece na místě řádně jim „osladit“ politický úspěch. Oba politici by se zřejmě rádi schovali za záda Sněmovny, i když Andrej Babiš se dříve třikrát nechal vydat, a dokonce odmítl nabídku abolice Miloše Zemana. A návrh spolku Chamurappi na abolici pro obž. Janu Nagyovou a jejího pomocníka obž. Andreje Babiše nestál obžalovaným za vyjádření Kanceláři prezidenta republiky. Samozřejmě nemám zaručeno, že by pan prezident vyhověl a Petr Fiala konsignoval, ale takto o tom nemohli ani uvažovat. A kdyby to bývalo nakonec vyšlo, bylo by to elegantní řešení, proti němuž by nebyly možné právní výhrady. Osobně si skutečně přeji, aby ostudná kauza Čapí hnízdo skončila, a to zproštěním obžalovaných.
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
Z pohledu starého justičního potížisty se mi rozhodnutí obou obžalovaných politiků o záchranu sněmovnou především jeví jako neracionální. Ochrání je jen na čtyři roky volebního období a žádný z nich nemůže vědět s jistotou, že i v budoucnosti budou mít stejnou možnost. Nebylo by rozumnější věci raději vypořádat bez průtahů? A je přípustné dožadovat se imunity za jednání, jež s jejich politickým působením ve sněmovně nemá nic společného?
V daném případě se politici dožadují, aby se jejich trestním případem justice nezabývala, jen protože mají velkou politickou moc. Říká-li Andrej Babiš, že se nenechá vydat, vyjadřuje přesvědčení, že má nejméně nad vládní části sněmovny právo přikazovat. Politická moc by ale neměla převažovat nad mocí soudní, neboť to vede k bezpráví a porušení rovnosti občanů. Césarské choutky politiků by měla sněmovna potlačovat.
Andrej Babiš se nechal slyšet, že se nenechá vydat, protože soudy nejsou nestranné, někteří soudci snad dokonce soudí politicky. Zpochybňuje tím důvěryhodnost justice a zřejmě by mu nevadilo, kdyby opustil hlavní obžalovanou, které se bez něho v opakovaném nalézacím řízení povede hůře. Jsem častým kritikem jednotlivých soudů, ale nemyslím, že justice zasluhuje obecnou nedůvěru, a zejména její stav nikoho neopravňuje, aby se vymykal moci soudní.
Předseda Nejvyššího soudu ČR Petr Angyalossy i prezident Soudcovské unie Libor Vávra k námitce Andreje Babiše namítli, že čeští soudci rozhodují podle zákona, nikoli na základě politických motivů. Zapomněli ovšem dodat, že někteří také občas soudí hloupě (byť i nepoliticky) a vyšší instance to musí napravovat. Kde je napsáno, že právě usnesení Vrchního soudu v Praze, popouzející obžalovaného předsedu vlády, nemá nějakou menší vadu? Soudci ovšem mají proti politikům výhodu, že případné hlouposti trousí v tichu soudní síně, takže se o nich moc neví, zatímco politici je vykřikují do sněmovny, sdělovacích prostředků a jinam.
Na pozadí této kacířské úvahy oběma politikům vytýkám, že jim chybí sebevědomí, aby se s justicí za svá práva řádně poprali. Měl snad skutečně Tomio Okamura ten špatný úmysl s použitím nevkusného letáčku, za který jej orgány činné v trestním řízení pronásledují? Lze mu to nezpochybnitelně dokázat? Kdybych byl soudcem, pověřeným projednáním obžaloby, sdělil bych žalobci, že mám o její důvodnosti vážné pochyby a odmítám ji projednat. Můj subjektivní názor ovšem není směrodatný. Do jednání se určitě vloží znalci, z nichž jedni budou mluvit ve prospěch pana obžalovaného a druzí ho budou odsuzovat, takže není jasné, jak to na konec dopadne. Ale vzdávat se bez boje? To je chlapské řešení?
Jasnější mi je kauza Čapí hnízdo. Je přece svatým právem podnikatele, který má zajímavý podnikatelský záměr, aby se pro peníze na jeho financování třeba i sehnul na chodník, pokud tam někde leží v prachu. Samozřejmě smí žádat o dotaci, nedopouští se tím žádné nemravnosti. Samo o sobě to nemůže být v žádném případě trestné, zvlášť když jde jen o malý příspěvek (později ostatně vrácený) k obrovským investičním nákladům na vybudování veřejně prospěšného zařízení.
Vzdělaná odbornice obž. Jana Nagyová předložila příslušnému úřadu řádnou žádost, vypracovanou podle jeho požadavků, a poskytla mu všechny potřebné údaje, jež potřeboval pro odpovědné posouzení žádosti. Nic nezatajila, nezkreslila. Úřad, vybavený kompetenci a odbornými znalostmi k obhospodařování dotačních prostředků, přidělil společnosti Farma Čapí hnízdo požadovanou dotaci, již obž. Jana Nagyová v dobré víře přijala.
V čem spočívá nezákonnost vyžádání a přijetí dotace v dobré víře? Přidělila ji snad společnosti Farma Čapí hnízdo obž. Jana Nagyová z vlastní moci? Oklamala snad úřad? Nikoli. Kde je tedy trestný čin? Pokud dnes přicházejí orgány činné v trestním řízení, které patrně nejsou v ekonomice na stejné kvalifikační úrovni jako poskytovatelé dotace, a tvrdí, že dotace neměla být vydána, je to odpovědnost toho, kdo ji vydal, nikoli toho, kdo ji v dobé víře přijal a účelně zužitkoval.
Jsem tedy přesvědčen, že obž. Janu Nagyovou a jejího pomocníka Andreje Babiše asi čeká ještě několikrát pár hodin v soudní síni, ale nakonec se domohou pravomocného zproštění a nepřátelsky se chovajícím soudcům sklapne.
Oba obžalovaní politici by si měli vzít vzor z bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové, která měla prožitek z pronásledování justicí „vylepšený“ odsouzením k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 let, svého postavení se navzdory tomu nevzdala a bojovala až do pravomocného zprošťujícího rozsudku. Naproti tomu obžalovaný předseda vlády má za sebou dvakrát zproštění, což je přece jen o trochu příjemnější, než 8,5 roku vězení.
Speciálně k obž. Andreji Babiši mám navíc dojem, že jsem našel drobnou mezeru v důkazní situaci, jejíž využití obhajobou by vedlo k jeho vyvinění. Ale pro nabytí jistoty mi chybí detailní informace, kterou bych mohl získat pouze od něho. Jenže můj osobní nepřítel AB mi nedovolí, abych mu položil otázku. Ale ke zprošťujícímu rozsudku se nakonec stejně dostane.
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
