Jde o studentskou poezii pocházející z rukopisu sepsaného kolem roku 1230, který byl objeven v benediktinském klášteře na úpatí Alp. Nyní je uložen ve Státní bavorské knihovně. Carl Orff jednoduše a přesto v kontextu klasické hudby novátorsky tento cenný středověký pramen zužitkoval a vytvořil působivé dílo včetně nejpopulárnější části Fortuna imperatrix mundi (Štěstěna vládne světu). 

V kantátě, která je první a nejznámější z Orffovy trilogie Trionfi, se střídají sólové výstupy s majestátními částmi za výrazného doprovodu orchestru. Kantáta zní ve srovnání s jinými díly tohoto žánru exoticky, oblíbený je její perkusivní styl (tj. důležitá úloha bicích nástrojů), synkopovaná rytmika, jednoduchost i „rustikálnost“ a jasné, přehledné melodie. Od svého prvního provedení v roce 1937 sklízí Carmina Burana úspěchy po celém světě a postupně se stala díky své originalitě a osobitosti jednou z nejhranějších skladeb 20. a 21. století.