Ani můj muž, ani děti ani já jsme doopravdy nepostrádali české Vánoce - prostě jsme věděli, že ty příští už zase budeme doma, mezi svými a Štědrý den v subtropické zemi na druhém konci zeměkoule bude jen pikantní vzpomínkou.

A proč mě to napadlo právě teď? Usazena v bezpečí svého Domu, s milovanou rodinou kolem sebe, nemohu přehlédnout, že další stařeček z mých známých už nezvládl samostatné bydlení a musel se přestěhovat do domova pro seniory. A mě ho přišlo strašně líto. Představa opuštění domova se u mě rovná trhání šneka od jeho domečku.

Zkusila jsem přemýšlet logičtěji. Člověk většinou musí opustit domov, kde se už nemůže cítit bezpečně, protože mu to nedovolí zdraví. Když potřebuje pomoc, kterou už mu jeho okolí nedokáže zajistit. Možná to je ta chvíle, kdy se musejí změnit priority.