Známá je svými provokativními texty s tématy nového výkladu svatých islámských textů s cílem ukázat ženy jako nezávislé bytosti a v tomto duchu reinterpretovat i čtení Koránu. Před pár týdny vystoupila v Praze na konferenci „Překonávání globálních hrozeb: Posilování interkulturního dialogu, stability a míru“, kterou pořádalo Centrum globálních studií a Orientální ústav Akademie věd ČR spolu s velvyslanci muslimských zemí u nás pod záštitou ministra zahraničních věcí ČR. Literární noviny využily příležitosti k rozhovoru, který byl publikován v příloze Harmonie života.

Témata vašich seminářů, kterými jste se stala známá, a to nejen v arabském světě, propojují islám s feminismem. Je to spojení vůbec možné?

Má letitá výzkumná činnost se zaměřuje na problematiku postavení žen v islámu. Mohli bychom to nazvat muslimským feminismem, protože se jedná o to, jak uplatňovat práva v muslimském světě. Ano, muslimský feminismus je možný, protože ve světě existují různé formy feminismu. Existují univerzální hodnoty feminismu, které jako ženy sdílíme, ale i různé modely v závislosti na kontextu, v němž žijeme. Např. ve Francii existují vedle sebe radikální feminismus, liberální, republikánský či marxistický feminismus atd. A feminismus Spojených států je odlišný od evropského existencí tzv. blackfeminismu. Tak jako existuje feminismus arabský, asijský, atd., tak existuje náboženský feminismus, proč ne, nic tomu neodporuje. V Latinské Americe existuje feminismus osvobozování se z křesťanských dogmat, feminismus domorodých indiánských kmenů. Židovský svět má svůj feminismus, a tak my jako muslimové máme právo na náš feminismus, který sdílí všeobecné hodnoty rovnosti, důstojnosti a emancipace, ale má svůj konkrétní model, protože náboženství islámu hraje ve společnosti důležitou roli.

Co je pro tuto podobu feminismu typické?

Islámský feminismus zaznamenal v posledních několika letech výrazný vliv i výsledky. V principu nám jako ženám byly zakazovány ve jménu islámu různé věci, ve skutečnosti jsme byly vytěsňovány a diskriminovány mužským pojetím náboženských výkladů. Dnes má ale mnoho žen na celém světě přístup k poznání svatého písma. Mnohé z nich se vzdělávaly hlubokým studiem teologie a zjistily, že to není písmo boží, které je zdrojem jejich diskriminace, ale patriarchální výklad biblických zdrojů ze strany mužů, kteří si monopolizovali náboženské znalosti svátosti. Je to přesně to, co se dělo a děje i ve všech ostatních náboženstvích, nejen v islámu! Misogynie, tedy nenávist k ženám, je univerzální, není nikterak rezervována některým kulturám!