„Radši míň za to, co radši“, pravil kdysi Jan Werich ve slavné replice s Miroslavem Horníčkem. Vyjádřil prostý fakt, že můžete dát přednost menšímu platu za práci, kterou děláte rádi, místo většího platu za práci, která vás deprimuje. Nic to ale nemění na povaze člověka, který od přírody přímo zbožňuje pocit růstu.  

Zřejmě proto Evropa tak těžko nese současný stav, označovaný termínem „krize“. Jeho příčinou byla právě ona přehnaná touha po růstu. Ve jménu této touhy se vytvořilo konkurenční prostředí, kde se nabízely sny místo reality. Lidé jim uvěřili, protože nesly podpis renomovaných bank, a dokonce vlád jednotlivých států.  

Jenomže bublina praskla a místo snů přišlo utahování opasků. Což je činnost, na kterou nejsme stavěni, i když patří k životu úplně stejně, jako onen oslavovaný růst. Provází ji totiž zajímavý psychologický jev. Zatímco malou změnu k lepšímu bereme jako samozřejmost, se stejně malou změnou k horšímu se vyrovnáme nesmírně těžko.