Ti jeli z Berlína jako o závod, cestou ani nespali, aby byli v cíli co nejdřív. Nadšení Pražané pak jejich tank zasypali šeříky, unavení vojáci z něj vystoupili, hráli na garmošku, všichni tancovali a objímali se, a tak začalo nejšťastnější období našich dějin.

Toužil jsem spatřit onen tank číslo 23 na vlastní oči. A jednou se mi to povedlo. Byl na vysokém podstavci, jako kdyby se vznášel pár metrů nad zemí. Nemohl jsem si ho pořádně prohlédnout, což mě trochu zklamalo. Ale jenom trochu.

Skutečné zklamání přišlo až o pár let později, když k nám v srpnu 1968 vtrhla přímo záplava sovětských tanků. Byli jsme přepadeni. Po naší ulici se valila ta monstra pravidelně do kasáren, působilo to dojmem, že z našeho městečka si udělali sovětští komunisté tankodrom.