Může se zdát, že obsah knihy nemá nic společného s problematikou černošské menšiny, opak je ale pravdou. V knize se zabývám rozdíly mezi určitými skupinami obyvatel, jejich kulturou a důsledky těchto rozdílů. Informace jsem se pokusil shrnout do jednotlivých bodů, jde o fakta, která pocházejí z relevantních zdrojů a v knize jsou vždy uvedeny (citace zdrojů), zbytek informací k aktuálnímu tématu jsem dohledal na internetu (statistiky FBI, nedávno zveřejněné články na novinky.cz atd.):
1) Zákrok policistů považuji za neadekvátní a pokud policista klečí na krku člověku, který se dle videa již nebrání, tak jde o vraždu, která má být řádně vyšetřena a potrestána. Nyní neberu v potaz trestní minulost George Floyda, ani to, že měl být pod vlivem návykových látek a dle videa se zpočátku zatýkání bránil.
2) Zákroky policistů v USA jsou často velmi agresivní. V roce 2018 policisté zastřelili 987 osob. 50 % tvořili běloši, 20 % černoši. Kolem 570 usmrcených bylo ozbrojeno pistolí, 156 nožem a 85 ohrožovalo okolí svým vozidlem. Neozbrojeno bylo 68 lidí, 26 dalších mělo v ruce atrapu pistole.
3) Tyto zákroky nemíří pouze na afroameričany, existuje i mnoho zdokumentovaných případů neoprávněného zabití bělochů, otázkou zůstává jejich medializace a také v jejich případě zatím nedošlo k zapalování a rabování.
4) V roce 2018 bylo v USA zavražděno 55 policistů. Do tohoto výčtu nepočítám oběti autonehod atd. (celkem ve službě zahynulo kolem 144 policistů). Rok 2018 uvádím jako příklad. Ostatní roky se zásadně neliší soudě dle informací, které jsem měl k dispozici.
5) Černoši jsou častěji podrobováni kontrolám, či zastavováni v autě policií. Ačkoliv představují kolem 12 % obyvatel USA, tvoří 40 % vězňů a mají na svědomí přes 50 % všech vražd (souhrn let 1980-2008). Počet vražedných útoků černých na bílé byl v těchto letech dvojnásobný, nežli bílých na černé.
6) Na základě výše uvedených údajů dokáži chápat tvrdý postup policie obecně a obezřetnost v případě černošské menšiny. Každou událost je ale třeba hodnotit individuálně.
7) Nyní se dostáváme k jádru poblému: dle některých osob jsou problémy spojené s černochy způsobeny diskriminací, rasismem a často je také zmiňován institucionální rasismus.
8) Já osobně vidím problém v tom, že různé rasy, etnika a jiné skupiny vykazují rozdíly v naměřené inteligenci, kriminalitě, školní úspěšnosti (která ovlivňují profesní uplatnění a výši příjmů) a celkově v úrovni integrace. Tyto skupiny ať už na domnělou, nebo skutečnou diskriminaci reagují (naprosto) rozdílně.
9) Nejde pouze o problém určité skupiny obyvatel v jednom státu, ale je obdobný pro danou skupinu žijící v různých zemích. To ukáži na příkladech dále. Rozdíly tkví i v tzv. kulturní orientaci, jež ovlivňuje „schopnost a vůli národů, společností či náboženských obcí podporovat a vzděláváním plně rozvíjet intelektuální potenciál svých příslušníků“. Tato orientace je předávána z generace na generaci a podléhá kulturní tradici. Významnou roli v kulturní tradici hraje náboženství.
10) V USA žije kromě bělochů a černochů (38 mil) velká skupina Asiatů (18 mil.). Pokud je systém USA spojen s institucionálním rasismem a určitá část obyvatel USA jsou rasisté, což se odráží v reakci černošské menšiny, tak bych byl rád za vysvětlení, proč je tomu u Asiatů naopak. Jich se rasismus netýká? Statistiky mluví za vše. Nyní cituji wikipedii, toto tvrzení podporují i jiné zdroje: "Asijští Američané jsou nejbohatší a nejvzdělanější rasovou skupinou v USA. Zčásti je tomu tak proto, že východoasijské kultury v tomto ohledu vynikají všude na světě". Opakuji: všude na světě. Na závěr nezbývá než porovnat vztah majoritní společnosti v ČR vůči Vietnamcům a Romům a srovnat jejich kriminalitu.
11) Přidám dotaz: vybudovali černoši kdekoliv a kdykoliv fungující a dobře prosperující zemi? Tomuto tvrzení lze oponovat kolonialismem. Zaostalost států jako důsledek nezvládnuté dekolonizace je jen částečným vysvětlením. Osudy řady bývalých kolonií jako Tchaj–wan a Jižní Korea, ukazují, že koloniální minulost není překážkou rozvoje. Dalším příkladem může být Austrálie, Nový Zéland nebo Jižní Afrika. Naprosto rozdílné jsou osudy bývalých afrických a východoasijských kolonií. Mezi ně patří např. Irák, Indonésie, Bangladéš, Pákistán.
12) Příkladem dalších rozdílů mezi kulturami, resp. národy mohou být Indové a Pákistánci a Bangladéšané. Dnešní Indie, ve které převažuje hinduismus, se od své nezávislosti v roce 1947 vyvíjí lépe než Pákistán a Bangladéš, které v minulosti tvořily jednu zemi. Vliv islámu se promítá i do školních úspěchů, které jsou u indických hinduistů žijících ve Velké Británii nadprůměrné. Muslimové z Pákistánu a Bangladéše naopak stojí ve vzdělávání a ekonomických výsledcích pod britským průměrem. Velkou, ne li převážnou část teroristických útoků (nyní bohužel nemám k dispozici přesnou statistiku) ve Velké Británii měli na svědomí osoby původem z Pákistánu.
13) V současném muslimském světě dosahuje průměrná produkce vědeckých publikací pouhých 2 % produkce průmyslových zemí. Rozdíly mezi národy a jejich kulturami (resp. náboženstvími) lze také ukázat na počtu nositelů Nobelovy ceny V letech 1901–2013 lze říci o nositelích Nobelovy ceny následující: 90% těchto osob je ze zemí Západu a východní Evropy. Afrika a státy Blízkého východu dohromady tvoří pouze necelé 4 % všech nositelů Nobelovy ceny.
14) Na závěr si dovolím zmínit, že pokud je např. kriminalita černochů reakcí na diskriminaci, tak si nevím rady v případě židů. Jde o skupinu pronásledovanou od nepaměti, o holocaustu nemluvě a v současné době opět narůstá antisemitismus (jehož nositeli jsou v Evropě ve velké míře muslimové). Přesto však nevíme o narůstající kriminalitě této menšiny, či dokonce o páchání terorismu.
15) Nepopírám existenci rasismu, který je, byl a bohužel bude. Stejně tak ale odsuzuji, pokud je některé skupině (černoši) opakovaně předkládáno, že oni jsou obětí diskriminace, dozvuků otrokářství (které ale osobně nezažila ani jedna stran, ale přesto je to bílým američanům neustále předhazováno, jak dlouho ještě?) a za jejich neúspěchy mohou ti druzí (běloši). Je lehké svalovat vinu na ostatní a zakrývat tak vlastní neschopnost. Člověk bohužel snadno podlehne pocitu, že chyba není na jeho straně a ztratí zájem o svou i budoucnost svých dětí. Dostáváme se do začarovaného kruhu.
Budu rád za diskuzi k tématu založenou na faktech a nikoliv domněnkách. Tento text vyjadřuje můj osobní názor podložený celou řadou statistik, knih a odborných studií. Přesto ale nejsem neomylný a rád se nechám poučit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
