Vážený pane prezidente, milý Miloši, dovoluji si Tě oslovit i milý Miloši, protože jsi mi před lety u sebe doma v Novém Veselí nabídl tykání a od té doby si tykáme. Z médií jsem se sice dozvěděl, že si na naše setkání nepamatuješ. Konečně, co mám zrovna já Tobě vysvětlovat, máš s novináři nesčetně negativních zkušeností. Pokud bych bral média vážně, musel bych mít strach o tvé zdraví, protože by šlo o rozsáhlou ztrátu paměti a to není legrace.

Předně média tvrdila, že jsi měl někde veřejně hovořit „o mé jisté vině při chycení s krabicí plnou peněz...“, a ještě nějaká podobná tvrzení. Pokud by sis něco takového skutečně myslel, pak mě to mrzí, protože jsi podlehl tomu, co celý život kritizuješ. Podlehl bys totiž mediální kampani a šířeným dezinformacím.

Možná Tě můj případ skutečně zajímá, a proto předpokládám, že přivítáš nezkreslené informace. Jistě se rád seznámíš i s jiným než většinovými médii šířeným názorem. Proto Ti nabízím schůzku s mými obhájci - JUDr. A. Černým a JUDr. R. Jelínkem, kteří ti předloží důkazy o tom, jak se věci odehrály. Uslyšíš fakta a uvidíš důkazy, o které se opíráme. Dozvíš se i hodně o praktikách části represivních složek a jejich nezákonných postupech. Jde o významné a velice alarmující informace, zvláště pro prezidenta republiky. Stojí za to si na schůzku udělat čas, zvlášť pokud chceš o případu veřejně hovořit. Jinak by ses mohl dopouštět pouze jednostranného hodnocení a šíření dezinformací a nepravd.

Také se mi nechce věřit, že si na naše mnohé schůzky nepamatuješ. Vedle řady oficiálních jednání v úřadu premiéra, například i s tehdejším ministrem Ivanem Davidem a pak skvělým prof. Fišerem, jsme se setkali mnohokrát v soukromí. Poprvé jsi za mnou poslal Mirka a pozval mě na svoji chalupu. Byl jsem tehdy ministrem a jel jsem s řidičem služebním vozem v doprovodu Mirka a našeho společného kamaráda, také lékaře. Mirek ti vezl plný koš oblíbených potravin a pití. Nemusím Ti jistě podrobně popisovat tvůj malý byt ve Veselí, abych Ti dokázal, že si pamatuji na mnoho detailů, například na tvoji velkou knihovnu vlevo při vstupu do dolní místnosti. Vítal jsi nás chlebem z nějaké lokální pekárny, který jsi vychvaloval a podávána byla studená jitrnice. Vysvětloval jsi mi, že Becherovku už nepiješ, protože máš cukrovku a naléval jsi nám tuším borovičku, nebo slivovici. Pak jsme tě ve stejné sestavě navštívili ještě několikrát. Vždy šlo o moc příjemnou akci, jsi velice zábavný společník.