Vlastně nejde vůbec o nic nového a stojí za to zapátrat v paměti a zkusit si některé momenty z historie připomenout. Omlouvám se za zjednodušení a případné drobné nepřesnosti ve výčtu událostí minulých.

Mouřenín a vládci

Mainstreamová média převzala základ propagandy minulého režimu, tedy, že v době socialistické republiky vládla u nás Komunistická strana. V reálu byla Komunistická strana v roli užitečného mouřenína a dělala křoví skutečným držitelům moci. Tím byly skupiny na klíčových místech represivního aparátu.

Likvidace

Vlastě to začalo po druhé světové válce, kdy sovětská tajná policie postupně začala ovládat klíčové části Československého bezpečnostního aparátu. Jan Masaryk po návratu ze Sovětského svazu glosoval, že tam jel jako svobodný politik a zpátky přijel jako Stalinův pohůnek. Jan Masaryk byl osobností a pohůnkem nebyl, tak ho zlikvidovali. Lhostejno, zda ho z okna vyhodila ruka přičinlivého českého tajného policisty, nebo se rozhodl Jan Masaryk vyskočit pod sílícím nátlakem Moskvou řízeného represivního aparátu.

Vláda represe

Pak to šlo rychle. Milada Horáková a další nekomunističtí politici, následovali vysocí komunističtí politici Slánský a spol. Ostatní soudruzi už se jen třásli strachy, zmítali v depresích a útěchu hledali v alkoholu, jako třeba Klement Gottwald. Bylo jasné, kdo drží moc ve státě a vyšší či nižší komunisté se předháněli v servilitě. Smrt Stalina zbavila KGB přímého každodenního dohledu nad českými represivními složkami, což posléze vyústilo ve snahu o osamostatnění politiků. To bylo rázně ukončeno přímou vojenskou invazí a hlavně nastolením opětovné vlády represivních složek.

StB a prokuratura

V sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech byli v ČSSR nejmocnější dva lidé. Prvním byl šéf StB a druhý byl generální prokurátor. Okolí tehdejších prezidentů Svobody a Husáka vzpomíná, že pokud tito někomu chtěli něco říci neoficiálního, tedy nějaký svůj skutečný názor, pak tak činili šeptem za hlasitě zapnutého rádia či později TV. Ostatně i vlastní začátek událostí z listopadu 1989 byl součástí plánu represivního aparátu jak si zachovat vlastní moc i po té co Michail Gorbačov dal svým provinciím právo si vybrat svůj další osud.