Sekulární historie

Turecko nelze opomíjet, nebo jím dokonce pohrdat. Mezi válkami, pod autoritativním vedením Kemala Pašy- Ataturka nastoupilo Turecko cestu sekulární diktatury. Měl například říci: „Islám, tato absurdní teologie nemorálního beduína, je mršinou, která otravuje naše životy.“. Vlastně až do nedávna měla v Turecku hlaví slovo sekulární armáda a její velitelský sbor tvořil většinu tamních společenských elit.

Proč mlčíme k represím v Turecku?

Armáda v poklidu postupně předala moc takzvaným demokratickým silám, které však mají k západnímu pojetí demokracie stejně daleko, jako jejich předchůdkyně - armáda. Demokracie nemůže existovat bez širokých individuálních svobod a o těch si v Turecku mohou nechat zdát. Důkazem jsou brutálně potlačované demonstrace a represe vůči opozičním názorům. Je zajímavé, že takové chování Evropané příliš hlasitě nekritizují.

Mnoho Turků nechce islám

Turecko dneška je formou „soft islámské“ autoritativní republiky a ve srovnání s Ataturkovým a postataturkovým Tureckem se vrací ke svým islámským kořenům, což není pro sekulární západ dobrá zpráva. Současně však v Turecku existují významné skupiny obyvatel, které si přejí žít v moderním, sekulárním a skutečně demokratickém státě. Tyto lidi by měla EU trvale a viditelně podporovat a veškeré dohody s Tureckým vedením vázat na respektování individuálních svobod.